Dopisy
V článku o nelegálních přistěhovalcích ve Francii, který vyšel v posledním čísle Respektu, píše paní Tereza Brdečková: „Pokud by konzulární úředník někde v Maghrebu pochyboval o pokrevním spříznění žadatele s rodinou ve Francii, může po něm žádat test DNA.“ To ale zatím nemůže.
Francouzský splněný slib
Je to jinak
V článku o nelegálních přistěhovalcích ve Francii, který vyšel v posledním čísle Respektu, píše paní Tereza Brdečková: „Pokud by konzulární úředník někde v Maghrebu pochyboval o pokrevním spříznění žadatele s rodinou ve Francii, může po něm žádat test DNA.“ To ale zatím nemůže. Možná někdy v budoucnu, ale momentálně jde o návrh zákona, což jako informace v článku chybí. Není taky jisté, zda vůbec vstoupí v platnost. Národním shromážděním sice prošel, ale právní komise francouzského Senátu ho odmítla.
Dále se v článku uvádí: „Na střední školu smí docházet dítě jen v místě svého bydliště, což předem diskriminuje všechny děti z problémových čtvrtí.“ Tak tomu ve Francii až do letošního léta vskutku bylo. Reforma „la carte scolaire“, kterou provedla vláda prezidenta Sarkozyho, od začátku nového školního roku umožňuje studentům nebo jejich rodičům, aby si vybrali školní zařízení sami a kdekoliv.
Kamil Fousek, Brno
Jak se stal pletichář tatíčkem
Stačilo by málo
Článkem Pavla Kosatíka jsem dosti zklamán. Nebudu zabíhat do podrobností. Autor hodnotí osobu TGM i jeho celoživotní činnost a dílo s určitým despektem a vyzvedává pokud možno Masarykovy negativní stránky. Aby byl článek vyvážený, stačilo by se třeba zmínit o jeho odvaze v bojích proti předsudkům své doby před první světovou válkou – hilsneriáda, Rukopisy. Též Masarykovy zásluhy o vznik demokratické ČSR by si zasloužily pozitivní zmínku.
(…) Zatímco jiné země, např. Slovensko, zoufale hledají „světlé“ postavy své velmi chatrné minulosti a nalézají stvůry jako Hlinka a Tiso, Češi si velkoryse dovolují demontovat české postavy mezinárodně uznávané. Smutné.
Boris Dudáš, Bern
Zbožná lež už je nemyslitelná
Falešné naděje
Rád bych reagoval na poslední odpověď pana doktora Payneho v uvedeném rozhovoru. Pan Payne doporučuje vyhledat v případě úrazu páteře s porušením funkce míchy pomoc metodou kmenových buněk u prof. Sykové. Toto doporučení je zcela zavádějící („aby implantací kmenových buněk vracela částečně zdraví těm, kteří ještě před pár lety zůstávali ochrnutí“). Bohužel prof. Syková ani nikdo jiný ochrnutým zdraví nevrací. Dosud nebyly publikovány žádné relevantní výsledky, jež by ukazovaly na zlepšenou hybnost pacientů po podání kmenových buněk, ačkoli se jistě jedná o výzkum do budoucna velmi perspektivní. Nyní může takové vyjádření vyvolávat pouze falešné naděje a odvrací pozornost od současné péče o poranění míchy a páteře. To považuji za poněkud nefér vůči těm, kteří se touto problematikou nejvíce zaobírají, tedy lékařskému i nelékařskému personálu všech specializovaných oddělení pro péči o ochrnuté – spinálních jednotek.
Robert Müller, Praha
Olympijské sny
Jsem proti
Nestavím se kriticky k uspořádání LOH v ČR proto, že bych nechtěl podporovat něco opravdu pozitivního, co může našemu státu pomoci. Je mi 76 let, a tak mne také důsledky případného pořádání LOH u nás zřejmě ani neprospějí ani nepostihnou. Jsem ale zásadně proti uspořádání LOH u nás ať již v roce 2020 či později.
1) Málokterý stát srovnatelně chudý (můžete si klidně doplnit „bohatý“) usiluje vůbec o uspořádání OH. Naposledy to bylo snad Řecko, které ale, pokud vím, chtělo LOH uspořádat v r. 1996 ke stému výročí uspořádání první olympiády v nové době, což dávalo jakýs takýs smysl. Doteď se z toho nemůže vzpamatovat a mimo moře dluhů také neví co dělat s hlavním stadionem, na jehož pouhou údržbu potřebuje obrovské peníze. Stejně tak smysluplné využití např. hlavního stadionu v Praze by byl obrovský problém. Ten se hodí tak právě pro pořádání OH, v krajním případě pro pořádání mistrovství světa nebo alespoň mistrovství Evropy v atletice – ale kolik takových může asi v Praze být v průběhu celého 21. století? Vše ostatní budou nepochybně jen ubohé náhražky. Pokud vím, Sazka Arena si nevydělá snad ani na režijní náklady, o splácení úvěrů z jejího provozu nemůže být ani řeč.
2) Argumentace Barcelonou se zdá být působivá, ale v pozadí byl nepochybně, jak i z článku plyne, pan Samaranch a jeho poněkud pochybné vztahy (na různé jeho průšvihy si matně vzpomínám), což není náš případ. Španělsko má zhruba čtyřikrát více obyvatel než ČR a španělská vláda v té době měla asi trochu špatné svědomí ve vztahu k Barceloně. Navíc finanční náklady v Barceloně měly být údajně asi 0,9 % HDP. Náklady odhadnuté u nás (dohromady asi 515 miliard Kč v současných cenách) představují asi15–17 % nynějšího HDP. Uvážíme-li, že v současné době nás stojí jeden kilometr dálnice asi dvakrát tolik co Němce při stejné technické kvalitě, nechci vůbec domýšlet skutečné náklady takového mamutího projektu.
3) Není nejmenších pochyb, že přísun peněz ze soukromé sféry by nebyl zdaleka tak velký jako např. v Německu, Anglii a jinde. Nevidím důvod, proč by to podniky jako Volkswagen (Škoda Auto), Hyundai, Mittal Steel apod. měly ve velkém podporovat. A místní podnikatelé by na tom chtěli nepochybně vydělat.
4) Zatím projekt LOH u nás podporují především osoby, které by do toho nedaly ze svého ani korunu (zastupitelé, olympijský výbor apod.), ale které by na tom chtěly, jak je v Česku zavedeným zvykem, naopak vydělat, čehož by nepochybně dosáhly.
5) Nepochybuji o tom, že zmiňovaná infrastruktura, které je prý ostatně stejně třeba, by sloužila v prvé řadě olympiádě, a teprve potom našim občanům a zcela jistě by desítky miliard Kč byly utraceny neefektivně.
6) „Odborný“ posudek dosvědčující, že olympiáda bude i ekonomickým přínosem, není nepochybně problém získat. Zcela určitě ho měl i Londýn v době, kdy plánoval náklady na pořádání LOH, které dnes jsou údajně asi trojnásobné oproti původnímu předpokladu.
A mohl bych pokračovat dále.
František Lukeš, Brno
Trojská válka
Celá řada afér
Dění v Troji sleduji dosti podrobně a občas se nestačím divit. Afér tam byla už řada, ale vždy se zametají pod koberec. Tak např. nechal kdosi zavézt řadu cizích pozemků stavebním odkopkem – a magistrát stíhal najaté řidiče aut a zoufale se snažil, aby dotyčný nebyl v materiálech odboru životního prostředí magistrátu ani jmenován. Vždyť byl jedno volební období i členem komise životního prostředí – ani zelená vrána zelené vráně oči nevyklove. A podobná aféra s tzv. Trefilovou hromadou se odehrála před asi 10 lety. Magistrát tehdy vše „vyřešil“ – za peníze daňových poplatníků. A případ Maurerová? Zajděte si do Martinického paláce a brzy pochopíte, o co v Troji jde. Já vím, že na veřejnosti vše působí jako konflikt Maurerová – Fejk (a ne že by tu konflikt nebyl), ale důvody odvolání jsou spíše v té snaze o zásahy do územního plánu.
Ivan Davidovič
Sladký život pod lípou
U nás
„Kazašští Češi se vracejí po 150 letech zpátky domů“, zněl podtitul článku. Aha, to jsem nevěděl. Oni mají 150 let? A chtějí zpátky domů, kde se narodili? Divné! Až při čtení článku se mi podařilo zjistit, že tomu nadpisu lze rozumět jen pod heslem „jeden národ, jedna krev, jedna vlast“. Ale ti lidé z článku tomu rozumějí jako já: pokud říkají „u nás“, znamená to „u nás v Kazachstánu, kde jsme se narodili“, a ne „v naší vlasti české krve“…
Stefan Ratschan
PIŠTE NÁM NA: [email protected]
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
