Co se čte v Respektu

Román Trans-Atlantik, který Witold Gombrowicz napsal za své emigrace v Argentině, není tak promyšleným příběhem, jakým je jeho Kosmos. Chybí tu typická rafinovanost a experimentální hra se strukturou románu, zato přibývá groteskních výjevů a jazykových hříček. Trans-Atlantik je satirická nálož nastrčená do útrob představ Polska o sobě samém. Zúčtování se staromilskými vzdechy o světě romantických hrdinů Mickiewiczových románů, který Gombrowiczovi připadá tak pokrytecký. Přitahuje tu jeho klasický pohyb na rozhraní – mezi vlastní směšností a vysmíváním se druhým, šlechtictvím a buranstvím, homosexuálním okouzlením spalující krásou a nezralostí mládí. Kdyby se Gombrowicz dožil vyloučení Trans-Atlantiku ze seznamu nepovinné četby polských školáků – jak to letos na jaře udělal ministr školství Roman Giertych – dostal by asi záchvat smíchu a cítil by se poctěn.