Afghánské tabu

Adoptují afghánské ženy sirotky? Vy sama jste někdy o něčem takovém neuvažovala?

David Poledňák

Uvažovala. Ale je to poněkud komplikované, a to jak v Čečensku, tak v Afghánistánu. Sirotek, který nemá žádné příbuzné, ani vzdálené, to je velmi výjimečná věc. A pokud dítěti zemřou oba rodiče, je povinností rodiny se o něj postarat. Dát ho někomu cizímu k adopci by byla strašlivá ostuda pro celý rod. Takže děti žijí ve velkých rodinách a o nějakých sirotčincích nemůže být ani řeč. Pouze za války se děti občas ztratí a pak už své příbuzné nikdy nenajdou. Takové děti jsme měli v dětském domově v Čečensku.

Jak se daří Čečencům v Česku mimo uprchlické tábory?

[email protected]

Právě jsem s jednou Čečenkou dotelefonovala. Chce k nám napořád přijet z Ingušska, kde je špatná situace. Řekla jsem jí, že u nás jí lépe nebude, spíš naopak. Špatná práce, bydlení a nepohostinnost… To je asi to nejhorší, co tady Kavkazany potkává.

Prý budujete nové centrum pro azylanty. Můžete o tom říci víc?

Ludmila Vacková

Dostali jsme od pana ministra Schwarzenberga zdarma do pronájmu starou tvrz v Rakovicích u Čimelic. Snažíme se dát to do kupy. Je to obtížné, peněz málo a stav chatrný. Ale přijeďte se kdykoliv podívat, stačí nás oslovit na e-mailu [email protected]. Pomoci je možné hlavně rukama, pořádáme brigády pro dobrovolníky, ať už něco umí či ne. Vytrhávat kopřivy nakonec dokáže každý. Bude zde přátelské komunitní středisko jak pro Čechy, tak pro cizince. Pro ně zde budeme pořádat kurzy češtiny, pro maminky s dětmi víkendové ozdravné pobyty a pro děti uprchlíků letní tábory a všelijaké taškařice. No a měla by zde bydlet rodina, dvě nebo i tři, nejlépe takové, které ve své zemi pracovaly v zemědělství.

Další zajímavé rozhovory na ROZHOVORY.RESPEKT.CZ