Právo zemřít

Dne 20. prosince odpojil italský lékař Mario Riccio dýchací přístroj Piergiorgia Welbyho, zařízení, které tohoto pacienta udržovalo při životě. Welby, jenž trpěl svalovou dystrofií a byl ochrnutý, sváděl s italskými soudy neúspěšný boj o právo zemřít. Jakmile mu Riccio podal uklidňující lék a odpojil jej od přístrojů, řekl Welby třikrát děkuji: své manželce, svým přátelům a svému lékaři. O pětačtyřicet minut později byl mrtev.

Welbyho úsilí se dostalo v Itálii široké publicity, která vyvolala vzrušenou debatu. Není zatím zřejmé, zda bude lékař Riccio z něčeho obviněn. Přinejmenším jeden italský politik však vyzval k tomu, aby byl zatčen za zabití.

Smrt je vedlejší produkt

Podmínkou jakékoli léčby by měl být pacientův informovaný souhlas. Vnucování léčby svéprávnému dospělému pacientovi, který ji nechce, se prakticky rovná násilnému trestnému činu. S nemocným člověkem, který chce zemřít, můžeme nesouhlasit, ale měli bychom respektovat jeho právo takové rozhodnutí učinit. Toto právo uznává většina zemí, avšak Itálie podle všeho ne.

Dokonce i římskokatolická církev už dlouho zastává názor, že neexistuje povinnost využívat k prodloužení života „mimořádných“ či „nepřiměřených“ prostředků – toto stanovisko bylo znovu zopakováno v „Prohlášení o eutanazii“, které v roce 1980 vydala Svatá kongregace pro doktrínu víry a schválil je papež Jan Pavel II. Dokument konstatuje, že odmítnutí tíživé léčby se…