Dopisy

Budeme jednou svítit loučemi?

Některé mediální informace z uplynulých dnů mi připomněly několik let po sametové revoluci.

Nechci tím tvrdit, že bychom se dnes k totalitě vraceli, ale spíše, že zde existuje skupina vlivných, která by návrat zpět na čas přivítala, aby snáze prosadila to své.

Již za patnáct let bychom bez nových atomových bloků podle odborníků z ministerstva průmyslu museli nakupovat elektrickou energii.

Před patnácti lety jsme často slýchali věty o svícení loučemi bez Temelína. Stejně jako dnes je používali lidé, kteří nejsou jen fanoušky, ale též velmi dobře placenými hráči na atomovém hřišti.

Ovšem patnáctileté změny v energetické oblasti občany přinutily sáhnout poněkud hlouběji do kapsy. Dnes například zjišťujeme, že na atomovém Slovensku je téměř nejdražší elektřina a spolu s ním bychom v platbách za ni mohli brzy předstihnout okolní země. I z těchto důvodů ubylo lidí, kteří tehdy ještě uvěřili slibům o levné energii. Například vytápění elektřinou je již dnes drahý luxus.

Před patnácti lety bylo strašákem, že výrobní kapacity u nás stačit nebudou. Dnes je tvrdou realitou, že celou produkci vymodleného Temelína vyvážíme!

Historie se opakuje. Podle vlivných energetiků jsou ideální možností pro budoucnost nové jaderné temelínské bloky. Potvrdila to i poslední studie MPO.

Věřím, že ministerstvo životního prostředí nezůstane pozadu a zpracuje studii, ve které bude zahrnut veškerý potenciál našich úspor a alternativ. Bez nich by si dlouhodobě atomem chlácholené neúsporné oblasti musely opět zažehnout louče…

Mgr. Pavel Vlček, Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí o. s.

Pach bohatství

Vzpomínám si, že ještě před 70–75 lety v areálu zahradní restaurace mého dědečka existovala u cvičiště, kde se hrál volejbal, cvičili Orlové, hrála dechovka a tančilo se, když bylo posvícení nebo pouť, asi 2 metry vysoká prkenná ohrada o půdorysu přibližně 4×4 metry. Fungovala stejně jako dvorek v Peru (Pach chudoby, Respekt č. 2/07). Malšovice byly tenkrát vesnicí, dnes jsou částí krajského města Hradec Králové. Co se dělo se vzniklým „pokladem“, nevím, byla jsem malá holka. Hrůza? Není stejně hrůzné, když dnes splachujeme WC pitnou vodou? Doufám, že není obohacena jodem. Přitom vodu z van, sprchových koutů, praček apod., obohacenou o voňavé a dezinfekční přípravky, vypouštíme lehkomyslně do kanálu.

Byli jste někde, kde je vody málo? A budeme jí mít vždy dost? Uvědomujete si, kolik energie všeho druhu je zapotřebí, než si natočíte vodu do hrnečku, máte-li chuť na turka?

Jsem optimista. Věřím, že se mezi pány inženýry, ekonomy, ekology, zelenými atd. najde mozek, který najde řešení. Není to lehký úkol.

A takto plýtváme se vším, i s lidmi. Například terorismus de facto plýtvá nejen odpůrci, ale i přívrženci. Chyba, že muži nerodí. Proč se ale ženy nevzbouří?

RNDr. Věra Matějková, CSc. 

Lidská stránka ekonomie

Opravdu obdivuhodná osobnost ten pan Tomáš Sedláček (rozhovor A my je posíláme domů s prázdnou, Respekt č. 3/07)! Obdivuhodná kariéra v tak mladém věku, ale ještě daleko obdivuhodnější „lidská stránka ekonomie“, ke které došel.

Bez teologie, filozofie a pokory je svět tam, kde je – na pokraji zhroucení včetně klimatu. Teprve pozdě v životě člověk pozná, že první dotek moudrosti zažil před více než 70 roky u Ovidia: Aurea prima sata est aetas, quae vindice nullo, sponte sua fidem rectumque collebat… ideál života, stejně jako u Eposu o Gilgamešovi, je žít v harmonii, a to jak s lidmi, tak s živou i neživou přírodou… používat rozumu k poznání zákonů přírody, nemajstrovat přírodu, neznásilňovat přírodu ani lidi. To neznamená „návrat na stromy“, ale ctít přírodní zákony, snažit se o „uzavřený kruh“. Ve stáří člověk dojde k poznání, že všechny problémy udělal člověk, který chtěl ne poznávat zákony přírody, ale přírodu chtěl měnit. Tím cennější je, že k tomuto poznání došel mladý člověk. Velká chyba je ve vzdělávacích programech, které neposkytují přístup ke kořenům, ale chtějí hned, aby člověk neznalý počátku vládl posledními výplody vědy a techniky. Příjemně mě udivuje, že právě univerzita v Yale toto poskytla panu Sedláčkovi.

Jiří Laube, Roudnice n. L.