Co s obchodováním s důvěrnými informacemi

Článek Tomáše Pavlíčka o obchodu s informacemi týkajícími se našeho soukromí vyvolal zájem nejen čtenářů, ale i samotných obchodníků. Přinášíme polemiku jednoho z nich.

Obchody s osobními daty jsou prý stále výnosnější byznys. Alespoň to tvrdí Tomáš Pavlíček ve svém článku „Řekni, kdo jsi, a já ti řeknu, co chceš“. Nevím, kde bere odvahu toto tvrdit, když skutečnost je jiná, a to nejen v České republice, ale i v jiných evropských zemích. Uvádí-li se v článku taková matematika, kdy se nejvyšší možná cena za adresu na trhu vynásobí celkovým balíkem adres, vyjde možná zajímavé číslo, ale neodpovídající skutečnosti. Průměrná cena je podstatně nižší.

Situace na trhu s databázemi je v současné době taková, že se prodávají zejména samotné adresy, tedy jméno, příjmení a poštovní adresa, u firem pak místo jména název firmy. Takové údaje jsou ovšem většinou ve veřejných seznamech, například ve Zlatých stránkách, Obchodním rejstříku nebo v internetových prezentacích.

Pochopitelně příklad sběru dat v nemocnicích, o kterém se v článku píše, není sběr pouhých adres, ale i dalších osobních dat, která jsou cenná pro marketingové využití. A pokud dochází k porušení právních předpisů, je třeba jej potrestat. Litera zákona o ochraně osobních údajů hovoří jasně. Ale proč dělat z databázových firem bezohledné byznysmeny, jejichž touha po zisku je vede k zamlčování účelu sběru informací?

Určitá možnost zneužití osobních dat existuje. Za to…