Vášnivý příběh nenasytného čtenáře
Na začátku byl tematicky obdobně zaměřený esej. Spisovatel a polyglot argentinského původu Alberto Manguel (1948) se nakonec nechal přemluvit kamarády a původní krátkou práci rozšířil do knižní podoby. Naštěstí pro nás.
Na začátku byl tematicky obdobně zaměřený esej. Spisovatel a polyglot argentinského původu Alberto Manguel (1948) se nakonec nechal přemluvit kamarády a původní krátkou práci rozšířil do knižní podoby. Naštěstí pro nás.
Vznikly tak totiž jeho Dějiny čtení, sugestivní vyprávění o schopnosti, která člověka zásadním způsobem vyčleňuje ze živočišné říše – aktu čtení. Neboli okem a mozkem prováděném dešifrování znaků, uzlů, kreseb, čísel a především písmen, jež lidstvo doprovázejí po celou jeho historii a souběžně o ní podávají zprávy.
Pozoruji, poslouchám, sleduji
Manguel je skvělý vypravěč, a namísto elementární věcnosti odborné studie proto svou práci pojal jako osobní příběh vášnivého a nenasytného čtenáře, kterým neustále prolíná velký příběh dějin čtení. Na jedné straně jsou tu autorovy vzpomínky na vlastní zasvěcení, když tajuplné znaky náhle ožily a začaly předávat svůj interní obsah. Vrací se rovněž k prvním důležitým knihám nebo osudovému setkání s již slepým spisovatelem Borgesem, jemuž docházel tištěná slova předčítat. Manguelův život však záměrně představuje především další prodloužení nekonečné historie četby, jež s každým novým čtenářem pokračuje dál.
Někde to ale všechno začalo, a putování časem se proto odvíjí od dvou malých hliněných tabulek pocházejících ze čtvrtého tisíciletí před Kristem, které patří k nejstarším dochovaným písemnostem.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu