0:00
0:00
Jeden den v životě15. 9. 20074 minuty

Poslancovo dlouhé pondělí

Budík zvoní v šest. Bylo by nefér tvrdit, že takhle vstávám každý den, ale dnes to tak prostě vyšlo.

Jan Morava
Astronaut
Fotografie: Raději malou škodovkou než velkým korejcem. - Autor: Jan Morava Autor: Respekt

Budík zvoní v šest. Bylo by nefér tvrdit, že takhle vstávám každý den, ale dnes to tak prostě vyšlo. Při snídani složené ze sušenky zapité minerálkou provádím svůj ranní rituál – kontrolu teletextové stránky s výběrem z denního tisku. Pak koupelna, vyvenčit psa a s notebookem, diářem a nezbytnými dokumenty sbíhám dolů k autu.

Pro mnoho přátel je překvapivé, že jezdím stále tím stejným jako před vstupem do politiky. Ale fabie je nejen celkem pohodlná, ale i česká. A já jako politický reprezentant České republiky budu raději jezdit malou škodovkou než velkým korejcem. Možná proto, že jsem nezměnil auto, byt a snad ani chování, dlouho sousedé netušili, že díky vůli voličů jsem se z původního učitele stal poslancem za ODS. Ale protože taková věc se v paneláku dlouho neutají, pociťuji, že ne všichni sousedé mě od té doby mají radši, a některé poznámky „o platech politiků“ přeslechnout nelze.

↓ INZERCE

Jedu do obce Vraňany. Žákům a studentům dnes začíná školní rok a místní mne pozvali, abych ho v jejich malotřídce zahájil. Na místě mne mile překvapuje příjemná atmosféra školy a sympatický učitelský sbor. Po slavnostním proslovu ke školákům pokračuji s učiteli v debatě o současných problémech českého školství. Snažím se získat od lidí z praxe náměty, protože ve sněmovně se věnuji právě této oblasti.

Z Vraňan pospíchám do své regionální kanceláře v Mělníku. V deset hodin mě čeká první schůzka – s místním podnikatelem, který mne informuje o svých záměrech v regionu. V jedenáct hodin přichází na neohlášenou návštěvu občan Mělníka, aby si postěžoval, že místní radnice nechce řešit tři pro něj tíživé problémy. Vysvětluji mu, že v daných záležitostech bohužel nemám rozhodovací pravomoc, ale slibuji mu, že o problémech s dopravou, parkováním a hlukem z výroby místní firmy s vedením města promluvím.

V poledne jdu na pracovní oběd se svým bývalým spolužákem, dnes ekonomem a odborným asistentem na vysoké škole. Řeč se točí – jak jinak – než kolem politiky. Někdy mi je až líto, že jakékoliv setkání s přáteli nakonec vždy skončí u tohoto tématu. V jednu hodinu jsem zpět v kanceláři a začínám vyřizovat poštu. V e-mailové schránce na mě čeká 43 nepřečtených zpráv. Na některé odpovídám hned, někde musím odpověď odložit do doby, než si zjistím o dané věci více informací. Je září, a tak starostové začínají poslancům volat. Bude se sestavovat státní rozpočet a my bychom potřebovali peníze na silnice, chodníky, fasády, hřiště, okna. Tohle „porcování medvěda“ – tedy možnost zákonodárců utrhnout ze státního rozpočtu sumu peněz přímo pro svůj region – kritizuje v obecné rovině snad každý, ale v praxi je to nakonec to, co lidé z regionu po poslancích chtějí nejvíce.

U mě je poměr žádostí o peníze k žádostem o změnu legislativy 9:1. A já bych přitom nechtěl být politikem, po kterém zůstanou jen „poslanecké pomníčky“. U smysluplných akcí, které opravdu vycházejí z potřeb měst a obcí mého regionu, se přesto poctivě snažím potřebné prostředky získat. Další návštěva je paní zastupitelka z Byšic. A bavíme se o tom, jak zajistit financování rekonstrukce školy. Je na ní vidět, že přesně ví, co a proč její obec potřebuje. To mně vždycky udělá radost, a proto se i zde pokusím pomoci.

Je pět, končím a jedu se ještě podívat do ulice, kde má být problém s dopravou a parkováním. Dopolední návštěvník měl pravdu, hned zítra vstoupím do jednání s představiteli města. Doma se vítám s manželkou a jdu na chvíli se psem. Po návratu se podívám na zprávy, po nich vytáhnu notebook, vyřizuji zbylé e-maily, pročítám zákon, jehož jsem ve sněmovně zpravodajem, přidávám krátký článek na své webové stránky. V jedenáct jdu spát.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články