Irácké sci-fi

Válka v Iráku se může velmi lehce stát konfliktem celého Blízkého východu. Válku v Iráku lze vyhrát. Chce to jenom maličkost. Zhruba 250 000 až půl milionu vojáků. Mezinárodní pomoc, protože Spojené státy tolik vojáků prostě v tuto chvíli nemají. Dlouhodobý mandát OSN, pod jejíž hlavičkou také budou modré přílby fungovat, a podporu a souhlas sousedních zemí, třeba Íránu. Politickou dohodu jednotlivých soupeřících frakcí uvnitř Iráku. A abych nezapomněl, další desítky nebo stovky miliard dolarů k ekonomickému vzkříšení země, které je nutné, mají-li Iráčané vůbec znovu uvěřit, že se v Iráku zase dá žít. Potom by bylo snad za nějakých osm až deset let možné říci, že bylo dosaženo vytyčeného cíle, slovy prezidenta George Bushe, „demokratického Iráku, který uznává vládu zákona, respektuje lidská práva, zajišťuje bezpečnost obyvatel a je naším spojencem ve válce proti terorismu“.

Co dál

To nejsou čísla a představy vycucané z prstu, vycházejí ze zkušeností z Bosny, Kosova nebo Východního Timoru. A jsou v dnešní irácké situaci naprostou sci-fi. Spojenci se k Američanům v Iráku nepřidávají, ale postupně je opouštějí. Na tichém ústupu ze země jsou i nejvěrnější Britové, kteří z původních patnácti tisíc vojáků vcelku nenápadně zredukovali své jednotky na pět tisíc mužů a žen soustředěných na jediném místě na letišti v Basře. Ani samotní Američané už do Iráku další vojáky k těm současným zhruba 160…