Poprvé v plném znění

Snad kontrast nehybných let normalizace s předcházejícím dvacetiletím přiměl Josefa Hiršala s Bohumilou Grögerovou k mnohaleté a vyčerpávající práci na osobitém memoárovém obrazu doby mezi rokem 1952 až 1968 s názvem Let let. Dějinný výsek si autoři nezvolili náhodně: na začátku bylo vzájemné setkání a pozvolný vznik vzácného celoživotního vztahu i společného, zprvu překladatelského, později i původního literárního díla. A ono soukromé, lidské provází text až do poslední stránky.

Aktivní účast Josefa Hiršala (1920–2003) a Bohumily Grögerové (1921) v kvasu nové moderny, jež postupně začala překračovat hranice země, jim umožnila sepsat autentické svědectví velkého dramatu české literatury a kultury. Ta se z poúnorové nadekretované sterility začala ztěžka a pomalu emancipovat až k uměleckému a společenskému vzepětí 60. let.

Aniž by to autoři sdělovali přímo, jejich svědectví prokazuje kontinuitu uměleckého vývoje. Úspěchy umění 60. let nespadly shůry jako dárek politického uvolnění, musíme je hledat hloub, už v potlačované nekonformní tvorbě let padesátých. A v tom je Let let nejcennější: stálý zápas o svobodné myšlení a tvorbu, žádné iluze o době, ani o 60. letech, jež jsou tu vylíčena s velkou objektivitou.

Znovu přistřihnutá křídla

Je pozoruhodné, že návrat po dvaceti letech k tomuto rozsáhlému textu působí snad ještě větší vzrušení, než jaké jsme prožívali při prvním setkání, ještě na průklepovém papíru.

Původně samizdatový Let let je podivuhodná a nedocenitelná kniha: obraz doby v ní má dvojí optiku a dvojí rukopis, není tu vnějšího rozlišení jednotlivých zápisů, texty obou autorů se střídají nepravidelně, zachovávají si osobitost rukopisu i osobní výpovědi, nejsilněji na počátku knihy.

Hiršala prozradí proslulá fenomenální paměť. Jeho texty mají široké rozpětí, do aktuálních záznamů ustavičně pronikají hlubinné vrstvy nepotlačitelného vědomí.

Grögerovou charakterizuje citlivost, s níž se vyrovnává s právě prožívaným, a nebylo to životní drama právě malé.

Dvojí rukopis není jediná zvláštnost tohoto autorského svědectví. Obohacují ho ještě další dvě zcela disparátní vrstvy. První vytváří echo, jímž do textu vstupuje doba a politické události: v excerpcích z dobových reálií, jak je prostředkuje připomínání „socialistického“ básnictví, a především tisku, zprvu oficiálního, později i tiskovin, jež se zbavují ideologického krunýře. Volbou převzatého oficiálního „cizího“ jazyka a stylu se zdůrazňuje odstup autorů od cizoty politických poměrů.

Druhou vrstvou, jež naopak text knihy vtahuje dovnitř vlastní básnické tvorby, jsou ukázky textů původních i překladových. Tady je zřetelný vliv způsobu, jak vytvářel své deníky Jiří Kolář, ostatně jedna z nejdůležitějších postav knihy. Jak se poměry uvolňují, nabývají významu, tedy i pozornosti záležitosti vlastní tvorby, a pokud jde o svědectví o literárním a uměleckém společenství, pak to stále častěji překračuje hranice.

Do rozkvétající tvorby znovu vtrhla doba, nejprve tím, jak vzrůstaly naděje na trvalé uvolnění, záhy pak tím, jak byly po pražském jaru na dalších dvacet let potlačeny. Křídla jsou znovu a ještě více přistřihnuta, Let let končí.

JOSEF HIRŠAL, BOHUMILA GRÖGEROVÁ:Let let,
Torst, 1046 stran.