Železniční záhady

Mohlo mi být takových pět, když mi to vrtalo hlavou. Jak je možné, že vlaky pražského metra jezdí v každém kolejišti jenom jedním směrem? Představovala jsem si, jak se vagony metra na sebe v depu na obou protilehlých konečných mačkají, a šla na mě úzkost z toho, jak to dopadne, jestli to takhle půjde dál.

Pražské metro mi už moc tajemné nepřijde, ale vlaky mě pořád fascinují. Záhady podobného typu jako ta z pražského metra přitom pro mě existují dál. Ta následující je stará necelé tři týdny.

Do mongolského Čojbalsanu nevede z hlavního města železnice, ale odtud dále do Ruska už ano, říkají někteří Mongolové. Podle informací na hlavním ulánbátarském nádraží je železniční spojení z Čojbalsanu na ruskou hranici od dob perestrojky zrušeno, na hlavní poště se zase dozvíte, že směrem z Ruska vozí vlak do Čojbalsanu pasažéry, směrem do Ruska ale jen vagony s nákladem. Vlak je nákladní, ujišťuje mě paní v kase přímo v Čojbalsanu na nádraží, kde si kupuji lístek.

Na peronu se hodinu před odjezdem začínají scházet lidé s ranci, zboží z Číny jedou prodat do Ruska. Vlak přijíždí, je to dobytčák. Za těžkými posunovacími dveřmi jsou ubikace bez oken, ve vagonech se svítí žárovkami, které se houpou na drátech u stropu. Rance se odkládají na podélné police u stěn, lidé se usazují přímo na zem. Vagony jsou bez lavic, bez pořádného osvětlení, bez vody. Ve vagonu je přesto živo, vadí jen ten nedostatek…