Uzdravené nemocné budovy

Martin Ittershagen vstoupí do své kanceláře, ale nerozsvítí. Nejsou tu vypínače. Dům sám pozná, kolik umělého světla je potřeba. „Ale na požádání si můžete vypínač nafasovat,“ říká. Německo nedopustí, aby si jeho úředníci kazili oči, ale zároveň nechce prosvítit ani euro zbytečně.

Také psací stůl je pečlivě zkontrolovaný, aby nevypouštěl žádné chemické výpary. Zato sem zavane vůně lesíku. V atriu rostou živé stromy a usilovně okysličují vzduch pro šest set padesát zaměstnanců. Nová budova Spolkového úřadu pro životní prostředí (UBA) v Desavě je ekologická od sklepa až po půdu.

Nějak takhle mají podle různých předpovědí vypadat nové kanceláře po celé Evropě. Také v Česku už vyrostlo pár administrativních budov, které o sobě prohlašují, že jsou šetrné k životnímu prostředí. Od roku 2009 to budou muset dokázat, nově postavené domy totiž budou muset mít „průkaz energetické náročnosti“ asi jako pračka nebo lednička.

Jen ta nuda

Bez umělých koberců a nátěrů, bez klimatizace a ohřáté teplem země, takové jsou zdravé kanceláře.O syndromu nemocných budov (SBS) se začalo mluvit zhruba před dvaceti lety. Lidé, kteří trávili dlouhé hodiny v kancelářích ze skla a oceli bez přirozeného větrání, si stěžovali na únavu očí, sucho v ústech a malátnost. Trápily je infekce dýchacích cest a bolesti hlavy. Trpěli psychózami a depresemi. Zjistilo se, že za to můžou právě kanceláře: klimatizace, těkavé látky z přístrojů a koberců, statická elektřina.

K obžalobě se nejnověji přidal další bod: takové domy jsou neekologické a drahé na provoz. V bezmyšlenkovité skleněné kostce, jaké dnes rostou všude kolem, stojí energie pro pětisetmetrovou firemní kancelář třeba sto tisíc korun měsíčně.

„Německá vláda chtěla ukázat, že to jde i jinak. Podívejte se sem,“ ukazuje Ittershagen na ceduli vyvěšenou všem na očích v úřadu v Desavě. Je to graf spotřeby energie. Je asi poloviční oproti obyčejné kancelářské budově. Uvnitř je přitom příjemně, i když venku je pořádné vedro. Prosklená střecha je zastíněná textilními roletami; když ovšem přijde mrak, rolety se ukázněně rozhrnou. Čerstvý vzduch sem proudí dlouhým podzemním potrubím, cestou se zadarmo zchladí. Na střeše jsou kolektory na teplou vodu a články na výrobu sluneční elektřiny.

Ale nejde jenom o energii, ekologické je všechno: dlažba na zemi je poslepována jílem. Žádné PVC, žádné syntetické barvy. A k dispozici služební bicykl. „Škoda, že je v Desavě taková nuda,“ říká Ittershagen. Německá vláda sem většinu zaměstnanců přesadila z Berlína a mladý úředník ve stylovém oblečku se s tím ještě zcela nesmířil. „Kdyby to bylo v Berlíně, tak by to byl úřednický ráj.“

Dunaj nad Vltavou

Tak vzorné budovy v Česku zatím nejsou, něco se ale pomalu mění. „Klasické administračky, jako jsou třeba na Andělu, mě dost děsí. Tady je to přece jen lidštější, příjemnější,“ říká Hana, která už přes rok pracuje v budově Danube House, tedy Dunaj, která ovšem stojí nad Vltavou v Karlíně.

Danube House je promyšlenější, než bývá v Česku zvykem. Na rozpáleném jihu nejsou kanceláře. Ze severní strany, chlazené Vltavou, se natahuje vzduch. Pak proudí do celé budovy, vymění se čtyřikrát do hodiny. Také tady si zaměstnanci sice občas stěžují na sucho, vedro a málo světla, ale vcelku se shodnou: v jiných pražských kancelářích by mohli dopadnout o dost hůř.

Stavba Danube House byla kvůli ekologickým prvkům asi o deset až patnáct procent dražší, než by stála obyčejná kancelářská budova, a projektování trvalo déle. „Pochopitelně, kancelářská budova je investiční produkt. Ale dnes se už každý investor zabývá tím, aby kromě atraktivní lokality a architektury nabídl také nízkou spotřebu energie,“ říká Petr Urbánek, ředitel společnosti Europolis Investment, která budovu postavila. Za služby tady nájemníkům účtují polovinu obvyklé ceny, a za nájem si tudíž mohou naúčtovat zase o něco víc.

Bankéři z lesa

Zelený chce být dnes kdekdo. Slovní spojení „carbon neutral“, tedy „bez emisí uhlíku“, vyhlásil Oxford University Press módním slovem roku 2006. Ekologické chtějí být i podniky, které by nikdo z přehnaného idealismu nepodezíral: třeba Nike, Pepsi, Tesco, banka HSBC. A takové firmy chtějí ekologické kanceláře. Nejlépe s certifikátem, jako je britský BREEAM nebo americký LEED.

U nás si vysvědčení LEED chce ve svém sídle vyvěsit ČSOB. Do nové budovy v Radlicích se stěhovala letos v létě a ráda o ní prohlašuje, že to je jeden z „ekologicky nejšetrnějších bankovních domů v celé Evropě“. Kvůli LEED musí splnit desítky kritérií. Energetické úspory, hospodaření s vodou, dokonce i to, jestli budova nevypouští do okolí moc světla a tepla. „Také materiály musí být místní, aby se nedovážely zdaleka. Máme tu hlavně beton a místní dřevo. A žádné syntetické nátěry,“ ukazuje vedoucí projektu Ivo Koukol kolem sebe. Všude je nenatřený šedý beton a obyčejná dubová podlaha napuštěná jen voskem. Když sem poprvé přišli úředníci zvyklí na bankovní paláce v centru Prahy, připadali si tu prý jako v garáži.

Dnes už si na minimalistickou architekturu většinou zvykli. I na lampy, které se v šest večer automaticky zhasnou, a workoholici si je pak musejí znovu rozsvítit. „Opouštíme svět bankéřů v obleku, kravatě a s tlustým doutníkem. Chceme být ohleduplný a respektující partner,“ vyhlašuje mluvčí banky Kateřina Bednářová politiku banky. Do budoucna si zřejmě zvykneme na bankéře bez saka a na kanceláře bez klimatizace, zato se vzrostlým lesem uvnitř.