0:00
0:00
Česko28. 8. 20075 minut

Pohádka pro české děti

Příklad z Chomutova ukazuje, jak by měla v Česku vypadat výuka budoucnosti: biflování musí nahradit umění shánět informace, týmová práce a propojování různých oborů. Změna přístupu, oficiálně nazývaná „školní vzdělávací program“, už dva roky experimentálně běží na šestnácti školách v zemi.

Astronaut

V prosklené chodbě se jako obrovské leporelo tyčí barevné dvoumetrové panely plné fotografií a textů. Jeden z nich zachycuje chomutovský evangelický kostel, zbořený v sedmdesátých letech kvůli stavbě plavecké haly, vyfoceného hned vedle. Další dvojice obrázků mají podobné téma a všechny dohromady mapují proměny Chomutova za posledních sto let. Pozoruhodnou výstavku vyrobilo patnáct sedmáků místní Základní školy Březenecká. Dílo vzniklo v hodinách společenskovědního semináře a na sbírání starých fotografií, focení proměny míst, které zachycovaly, rozhovory s pamětníky, výrobu výstavy a spuštění její webové stránky padlo několik víkendů. Námaha ale stála za to: žáci se o rodném městě dozvěděli mnohem víc, než kdyby seděli v lavicích a poslouchali učitelku. A tuhle šanci teď dostávají úplně všechny české děti.

Mizerná motivace

↓ INZERCE

Příklad z Chomutova ukazuje, jak by měla v Česku vypadat výuka budoucnosti: biflování musí nahradit umění shánět informace, týmová práce a propojování různých oborů. Změna přístupu, oficiálně nazývaná „školní vzdělávací program“, už dva roky experimentálně běží na šestnácti školách v zemi. A první školní den se rozbíhá i na ostatních zhruba čtyřech tisícovkách. „Byly to dějepis, přírodopis a informatika v jednom,“ zařazuje dílo žáků do běžných mantinelů učitelka Jana Saloňová. Její seminář je ale na Březenecké zatím spíš první vlaštovkou. „Dosavadní osnovy jsme zatím nijak zásadně neměnili, říká ředitelka chomutovské školy Jitka Červená.

Rozhodně to ale není jenom kvůli lenosti kantorů vymýšlet něco nového. Problém je v tom, že za dva roky, co se reforma pomalu probouzí v život, ani jedna ministryně školství nenašla pro zaplacení změn peníze. A očekávat to nelze ani od té současné. Kantoři by měli organizovat zajímavé projekty, ale na jejich platech se to neprojeví (učitel na základní škole bere po dvaceti letech praxe zhruba 20 tisíc měsíčně). „To pak všechny fakt ohromě motivuje,“ říká ironicky Jitka Červená. „Děti jsou z toho nadšené. Ale to je zatím jediná motivace, kterou máme,“ dodává Jana Saloňová.

„Změna výuky bude podle mne trvat několik desetiletí. Na většině škol se ještě dlouho bude učit postaru,“ popisuje realitu Monika Jirásková z Centra celoživotního vzdělávání Pardubického kraje. „I ti učitelé, kteří o změny stojí, pořád ještě nemají jasnou představu o tom, co se po nich vlastně chce.“ Pardubické vzdělávací centrum za poslední půlrok uspořádalo sto třicet seminářů, na které dorazily skoro tři tisícovky učitelů z kraje. „A musíme pokračovat. Hlad učitelů po informacích je obrovský.“

V Pardubickém kraji i jinde tak vlastně zaskakují za ministerstvo školství, kterému se ani po dvou letech nedaří učitelům reformu vysvětlit. S nástupem do úřadu chtěla sice Dana Kuchtová rozjet veřejnou diskusi a podpořit reformu několikaminutovým televizním vystoupením v hlavním vysílacím čase, ale příliš se jí to nepovedlo. „Do televize jsme se neprotlačili a na dostatečnou propagaci jsme nenašli dost peněz,“ říká ministryně. Něco se přece jen podařilo – ministerstvo před půl rokem rozeslalo alespoň dopis rodičům, který jim má smysl reformy vysvětlit, úředníci na začátek školního roku připravili leták i pro děti a pro učitele zavedli informační telefonní linku. Do veřejné diskuse je ale daleko.

Peníze a naděje

Zatím je všechno na učitelích. Školy dnes mají své vzdělávací programy teoreticky sepsané a čekají, jak se osvědčí. „Uvidíme, co ukáže praxe, a potom to budeme vylepšovat,“ říká Jitka Červená z Chomutova.

Všichni kantoři, kteří se do vylepšování pustí, mají naději, že alespoň to jim někdo někdy zaplatí. Ministerští úředníci si totiž právě teď lámou hlavy nad tím, jak během následujících sedmi let smysluplně rozdělit šedesát miliard korun, které mají na jaře z Bruselu dorazit na program nazvaný Vzdělání pro konkurenceschopnost. Přibližně třetina těchto peněz je určená přesně na to, o co jde v reformě nejvíc: výuku, kde se propojuje několik předmětů, důraz se klade na cizí jazyky a žáci navazují vztahy napříč třídami. „Školy, které se budou snažit, se o peníze nemusí bát,“ slibuje náměstek ministerstva Jindřich Kitzbereger. „Řekla jsem panu náměstkovi, že ty peníze do škol prostě musí dostat,“ potvrzuje jeho slova poslankyně Michaela Šojdrová z parlamentního školského výboru.

Na peníze z Evropy se těší i samo ministerstvo. Ve zmíněném balíku by se totiž měly najít peníze i na mediální podporu reformy. „Bude to částka v řádu desítek milionů,“ tvrdí Dana Kuchtová. „Za to už snad konečně pořídíme slušnou propagaci.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].