Editorial

Milí čtenáři,

jak vidíte, po sedmnácti letech se týdeník Respekt vybarvil. Změnil také formát, papír, grafiku a rozšířil počet rubrik. V redakci jsme v nekonečných debatách při přípravě na tuto velkou změnu podřizovali vše jedinému cíli: aby elegantní forma podpořila kvalitní obsah. Věříme, že se nám to podařilo. Popisovat detailně všechny novinky a grafické principy by zabralo mnoho místa a jistě je objevíte sami. Věnujme se proto obsahu.

Česko má ve středoevropském prostoru jednu zvláštnost: jmenuje se ČEZ. Energetický podnik s většinovou účastí státu a s obrovskou hodnotou má zisky, jichž dosáhl s pomocí politiků reprezentujících stát. Ten však z oněch zisků nemá tolik, co by mít mohl a měl. Proč je to tak? Jaký je vzájemný vztah mezi českými politiky a ČEZ a kdo je v tomto vztahu ten silnější? Marek Švehla, Jaroslav Spurný a Ondřej Kundra hledali odpověď (str. 16 až 20).

Naštěstí existují i jiné prožitky než putování zdejším politickým a finančním labyrintem. Jáchym Topol vyrazil do Grónska, aby prožil mystickou pouť územím, kde zvířata vidí člověka poprvé a kde zabloudit znamená jistou smrt. Vrátil se živ a zdráv a napsal reportáž, která bere dech (viz téma na stranách 34 až 41).

Jsou i další podivná území bez lidí, ta však páchnou smrtí zcela jinak. Martin Uhlíř se v americké Nevadě vklínil mezi turisty, kteří organizovaně navštěvují pustinu s dírami po výbuších atomových pum. Ještě v padesátých letech se Američané kochali pohledem na opravdové zářivé výbuchy a atomové hřiby, ale tehdy ještě netušili, kolik z nich za to zaplatí rakovinou (str. 56 až 58).

Martin Uhlíř přinesl ze Spojených států také rozhovor se slavným kosmologem Andreiem Lindem, jedním z otců teorie inflačního vesmíru. Linde připouští existenci Boha i vědomí, jež nemusí být omezeno na živé tělo (str. 42 až 45).

A týdeník The Economist, s nímž Respekt spolupracuje, přinesl minulý pátek zajímavý pohled do nitra Googlu. Máme se obávat této obrovské vyhledávací mašiny? Dozvíte se na stranách 26 až 28.

Vážené dámy a pánové, příjemné čtení přeje

Martin M. Šimečka