Dopisy

Pár záběrů, které rozvrzaly svět

Respekt 34/07

Gorily nejsou jogurt

Uvedený komentář mi promluvil z duše natolik, že vám chci poděkovat. Zvlášť pak za pointu o gorilách v pražské zoo.

Působím v PR agentuře a troufnu si rozeznat, co je čistá snaha o kladný přínos bez postranních úmyslů a co je vypočítaný marketingový nebo „párový“ tah. Zveřejňování intimit goril, které se na rozdíl od lidí ve vilách Velkých bratrů nemohou bránit a nemohou si samozřejmě takovýto osud ani zvolit, či nezvolit, mi přišlo jako sprosťárna. Když se podívám na celou konstrukci té akce, vidím od prvního nápadu přes reklamní kampaň a realizaci jen snahu televize, rozhlasu a zahrady vytěžit z těch zvířat marketingový potenciál. Chtělo se mi napsat normální marketingový potenciál, ale normální je taková snaha u jogurtů a čokolád, ne u živých bytostí, jejichž přitažlivost pro nadšené davy vyplývá z neskutečné podobnosti a blízkosti člověku. Tehdy mě štvalo, že o této – podle mě podlé show – nikdo nepochybuje. Přitom záběry ředitele zoo tlačícího na záchodě by měly zhruba stejnou míru intimity a veřejnost by asi přece jen trochu zaprotestovala. Když tohle píšu, připadám si nějak trapně starosvětsky, ale vybavilo se mi, jak moje babička říkala, že co nechceš, aby jiní tobě činili, nečiň ty jim. Proč tohle tak snadno pomíjíme?

Dušan Všelicha, Vrané nad Vltavou

Puzzle Čunek

Respekt 33/07

Omluví se Respekt Čunkovi?

Jiří Čunek plní funkci lakmusového papírku hned v několika ohledech. Jeho katapultový start do paláce Charitas prozrazuje myšlenkové vakuum lidovců.

Možná ale byla lidovecká volba i reakcí na polarizaci, k níž ve společnosti došlo po vsetínském vystěhování Romů. Proti naprosté většině obyvatel Vsetína a blízkého okolí a proti moravské konzervativní, zčásti katolické části společnosti, doplněné nakrátko holohlavými sympatizanty získanými pro Čunka mediálním obviněním z rasismu, stanula liberální česká, zejména pražská veřejnost.

Vadí mi ten pohyb „jako jeden muž“ na obou stranách. Platí to žel i pro Respekt. Napřed ostrými slovy zaujal protičunkovské stanovisko – a teprve potom na místě zjišťoval informace. Čunkovo rázné řešení problematického spolužití majoritní a romské populace ve Vsetíně možná není ideální. Gejzír obvinění z rasismu ale pouze chlácholí liberální veřejnost na pozicích politické korektnosti – bez toho, že by se problémy života Romů v české společnosti někam posunuly.

Jiří Čunek se pokusil problém vyřešit, nikoli pouze pojmenovat. Ve škále možných řešení konkrétní situace ve Vsetíně možná existovala některá jiná a lepší řešení, nevím. Ani z úst kritiků jsem však jejich konkrétní obrysy neslyšel. Byla zde ale i mnohem horší řešení, zejména strčit před situací hlavu do písku a na neplatiče poslat exekutora. Očekával bych, že Respekt v této věci otevře věcný rozhovor, který by vzal v úvahu pro a proti Čunkových kroků. Už jenom proto, že lidí ochotných a schopných usilovat o reintegraci Romů v Čechách není nekonečně a mezi čtenáři Respektu jsou zastoupeni zcela nadproporčně.

Namísto toho se Respekt přidal k protičunkovské kampani. A když byl v té ráži, pokračoval, když přišlo nařčení z úplatků. Silně v této věci postrádám vyvážený tón. Myslím si, že k lidské – i žurnalistické – velikosti patří také schopnost omluvit se tam, kde člověk ublížil. Jsem zvědav, zda bude Respekt schopen slevit ze své nechuti vůči Jiřímu Čunkovi – a třeba se mu za rychlé soudy i omluvit. V mých očích by tím získal.

Petr Sláma

Vaše dopisy čekáme na

[email protected]

.