Sami až do smrti

Zdrojem neporozumění mezi generacemi jsou i sociální dávky. Nemusíme být příjemní na své příbuzné, když víme, že se o nás ve stáří postará stát. V knize amerického politologa Joshuy Moravchika Nebe na zemi – vzestup a pád socialismu jsem si přečetla, že Bedřich Engels ve své závěti žádal, aby jeho popel byl vysypán do moře. Čtyři přední Engelsovi žáci, mezi nimiž byl i z dějin komunistického hnutí známý revizionista Bernstein, se rozhodli poslední přání svého učitele splnit. Bernstein se na moře vydal, přestože trpěl mořskou nemocí.

Důkladně proškolena dějinami komunistického hnutí, připadlo mně to zajímavé, neboť později, za „bolševika“, byl právě Bernstein považován za nejhoršího zrádce marxismu. Vyprávěla jsem to proto svým dětem a jejich několika přátelům. Přestože všichni byli vysokoškoláci, musela jsem postupně vysvětlit, co znamená slovo renegát, revizionista, pak kdo to byl Karl Kautský a Eduard Bernstein a na závěr se někdo zeptal i na Engelse. Moje zamýšlená vtipná poznámka se změnila v přednášku.

Uvědomila jsem si, že podobná nedorozumění jsou pro mezigenerační vztahy typická už dnes a v budoucnosti se ještě prohloubí. To, co školy považují za významné, látka, kterou učí, se tak rychle mění, že generace rodičů, dětí a prarodičů si skoro nebudou rozumět a znalost výpočetní techniky to nenapraví. Generace spolu nebudou moci chatovat,…