Rozhodujeme o sobě sami

Steve Shelley (1963)hraje s newyorskými experimentálními rockery Sonic Youth od roku 1985. Jsou pokládáni za jedny z nejbližších následovníků Velvet Underground – hlavně díky tomu, jak ze všeho toho vazbení a šumu louhují hlubší umělecké vyjádření. Sonic Youth koncertují tuto sobotu po třinácti letech v Praze.

Současná hudba je plná vzpomínek a variací na osmdesátá léta. Sonic Youth jako by to vzali doslova: Letos v létě hrajete na koncertech celé album Daydream Nation z roku 1988 a vaše publikum je z toho prý dost odvázané. Přehrajete tuhle vaši desku starou devatenáct let i v Praze?

Ne, myslím, že ne. Těch reminiscenčních koncertů hrajeme vlastně jen pár. U vás by to měl být normální průřez naším repertoárem, nové i starší songy.

Proč jste se rozhodli právě pro Daydream Nation?

Nebyl to náš nápad, umluvil nás náš kamarád, pořadatel festivalu All Tomorrows Parties. Vytvořil koncepční sérii koncertů, kde oslovené skupiny živě hrají celá svá starší alba. Dřív jsme to odmítali, ale když nyní vychází pečlivě připravená reedice Daydream Nation, řekli jsme si – když už, tak právě teď. Je to koneckonců dobrá výzva. Jsme někde na půl cesty mezi přehráváním historického materiálu a čímsi novým. Nesnažíme se nic imitovat, prostě se konfrontujeme s tím, co jsme tehdy napsali. Je docela vtipné, že některé ze…