Editorial

Automobilový záchvat musel trvat půl století, než rozumnější část lidstva přišla na to, že ať postaví sebevíc silnic a dálnicím ač narostou další pruhy, vždy budou přeplněné. S letadly na tom nejsme o moc lépe, nebe už teď sotva dýchá a všechna evropská letiště budou prý do roku 2020 beznadějně ucpaná.

Přišel čas na staré dobré vlaky, které už třeba ve Francii jezdí rychleji než formule 1? Kéž by. Téma (str. 17 až 19) o budoucnosti vlaků vzbuzuje jistou naději, ale co se týče Česka, vlakem z Prahy do Ostravy za necelou hodinu pojedeme v nejlepším případě až za dvacet let.

Existují však i méně luxusní úvahy než ta, jak rychle a jak pohodlně budeme jednou jezdit křížem krážem po Evropě. Jaroslav Spurný se vrací k jednomu z děsivých příběhů z devadesátých let (str. 4). Dívku tehdy umlátil k smrti pasák jen proto, že nechtěla být prostitutkou. Před pár dny stanul pravděpodobný vrah konečně před soudem. Za čtrnáctileté zpoždění může podle všeho buď neuvěřitelná neschopnost policie a soudů, anebo korupce. Můžete si vybrat. Kolik žen se v Česku za ta léta stalo obětí násilí pasáků a gangů, nikdo neví. Pokud vás vyvádí z míry úřednická a policejní netečnost vůči lidským tragédiím, před čtením Spurného článku se pořádně nadechněte.

A ještě pár slov ve vlastní věci. Už za dva týdny, 3. září, vyjde Respekt v magazínovém formátu a barevně. Po mnoha měsících příprav je zcela hotova nová grafika, o níž věříme, že se vám bude líbit tak, jako se líbí nám. A v redakci začíná stoupat teplota.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení přeje

Martin M. Šimečka