Dvojí pocit viny

Počátkem srpna schválila Rada bezpečnosti OSN vyslání 26 tisíc vojáků a policistů do Dárfúru. Mírové síly přijdou do neklidné oblasti na západě Súdánu po čtyřech letech diplomatické nehybnosti, kdy zde zahynulo 200–450 tisíc lidí. Další dva miliony obyvatel musely opustit zemi, což vedlo k destabilizaci blízkého Čadu.

Dlouhou dobu jsme tento konflikt, ve kterém proti sobě stojí černí zemědělci a arabské milice, vnímali jako politický a etnický problém. Nedávno však generální tajemník OSN Pan Ki-mun řekl, že ve skutečnosti má dárfúrská krize klimatické příčiny.

Je to oprávněné tvrzení? Saharu lemuje pás travnatých stepí a křovinatých savan. V sušších oblastech převažuje pastevecký způsob obživy – kočovníci arabského původu již staletí ženou po známých trasách svá stáda za vláhou a vodou. V poněkud vlhčích oblastech se již uživí usedlí černí zemědělci, ale i ti se musí do značné míry spoléhat na pastvu, protože výnosy bývají nejisté a kromě toho tito lidé potřebují maso.

Vztahy mezi různými skupinami zde vždy byly napjaté. Nomádi mezi sebou válčili o přístup k nečetným studním a pastvinám a zároveň kvůli nim napadali i usedlíky. Tento svět neustálých drobných válek barvitě popisuje český spisovatel, arabista a cestovatel Alois Musil, který rovněž zaznamenává, že obyvatelstvo Dárfúru vyniká zatvrzelou bojovností a nenechá si do svých záležitostí příliš zasahovat; kdyby neměli…