Co zmůže obyčejný voják?

Ingo Schulze (1962) je spisovatel. Žije v Berlíně. V českém překladu mu vyšla kniha Obyčejné storky. Román z východoněmecké provincie. Jeho nejnovější román má titul Neue Leben (Nové životy).

Už v sedmé třídě se nás ptali, zda se chceme stát vojáky z povolání. Před dvěma roky mi moje učitelka prozradila, že tehdy musela každé dva týdny hlásit průběh těchto verbovacích pohovorů. Kdo se nechtěl stát vojákem z povolání a chtěl studovat na „rozšířené střední škole“, musel se upsat k tomu, že po maturitě nastoupí do základní vojenské služby – často až na tři roky.

Ze začátku jsem považoval za svůj úspěch, že jsem se odvážil trvat na osmnácti měsících vojny, ale brzo se to ukázalo jako oportunismus. V deváté třídě jsem měl totiž souseda v lavici, který odmítl jít na vojnu úplně. Taková opovážlivost byla možná (pokud vím) jen v drážďanské Kreuzschule, do níž chodili také členové křesťanského pevěckého sboru Kreuzchor.

Narazil jsem tedy na někoho, kdo se postavil za své přesvědčení. To, že špatný zrak by ho asi stejně ušetřil služby v armádě, bylo pro něj nepodstatné. Má matka, která mi do té doby nikdy nic nezakazovala, tehdy zatáhla za záchrannou brzdu – až do své plnoletosti jsem měl zakázáno byť jen vyslovit slovo „odpírač“. Můj přítel a soused z lavice, nejlepší žák ve třídě, musel po ukončení desáté třídy odejít ze školy a…