Kolik stojí misionář

Skupinu 23 jihokorejských misionářů zajatých v Afghánistánu zřejmě jejich víra oslepila. Vydali se do země radikálního islámu, jako by neslyšeli o tom, že únosy cizinců jsou vedle teroristických útoků nejúčinnějšími zbraněmi takzvané asymetrické války. V ní proti sobě stojí silné, moderně vyzbrojené armády a spontánně organizované skupinky povstalců. Na cestu z metropole Kábulu do Kandaháru na jihu země si misionáři najali autobus, zatímco i ti nejotrlejší z cizinců mezi těmito destinacemi raději létají. Poblíž Ghazní, v místě proslulém silničními loupežemi (nedaleko odtud před časem jen se štěstím vyvázl z přestřelky český velvyslanec), je přepadli a unesli afghánští povstalci, dva z rukojmích pak postupně zastřelili.

Amatérské záběry plačících rukojmích na Západě vyvolávají zděšení, zahraniční experti odcházejí z postižené země. Politici přistoupí na kompromis a lze tak poměrně snadno dostat na kolena i vojenskou velmoc. Únosy se pak šíří jako infekce. To je případ současného Afghánistánu. Zatímco před čtyřmi lety tu byly únosy cizinců neznámým pojmem, teď je toto riziko spolu s Irákem, palestinskou Gazou a Severním Kavkazem jedno z nejvyšších na světě.

Únosci v Afghánistánu plně převzali irácký scénář: videonahrávky rukojmích, popravy nebo kšeftování se zajatými lidmi mezi jednotlivými gangy. Někteří z polních velitelů Tálibánu v nedávné minulosti jezdili „na stáže“ k…