Výstavy

Petra Vargová: Sound Flowers, Hunt Kastner Artworks, Praha, 3. 8.–2. 10.

„V Oslu jsem žila jeden rok. Ihned po příjezdu jsem zaregistrovala, jak rychle ubývá světla. Proces pokračoval, až zbyly pouhé tři hodiny pološera během dne. Nebyla jsem schopná se probudit. Můj organismus prožíval hluboký útlum. Abych překonala světelný deficit a fyzickou i psychickou krizi, vydávala jsem se na nekonečné vycházky do zasněžené krajiny za městem,“ uvádí čtyřiatřicetiletá umělkyně svou novou zvukovou kinetickou instalaci, která odráží její dlouhodobý pobyt ve Skandinávii. Autorku ovlivnilo především setkání s krajinou, která byla uvržena do podobného spánku jako ona sama, avšak v mrazu přes svůj útlum vydávala zvláštní zvuky. Vyvolávalo je praskání ledu i sníh dopadající na bzučící dráty vysokého napětí. V dalších „skandinávských“ dílech se Vargová inspirovala tamním pocitem bezmezného bezpečí (počítačem řízený laserový zaměřovač, který malou tečkou označkovává nic netušící chodce) či svým steskem po domově (slzy v podobě skleněných krystalů).

Start Point 2007, Sýpka Klenová, 4. 8.–30. 9.

Soutěžní přehlídka nejlepších absolventských prací evropských výtvarných akademií. Pražskou AVU zastupuje Magdalena Kwiatkowska, VŠUP Petra Herotová, brněnskou FaVU Matěj Smetana. K vidění jsou i práce studentů ze Záhřebu, Utrechtu, Drážďan, Bratislavy či Curychu.

Slavné vily Olomouckého kraje, Muzeum moderního umění, Olomouc, 13. 6.–14. 10.

„Svoje stavby zde v představovaném období od poloviny 19. století do dnešních dnů zanechali jak architekti zvučných jmen, tak málo známí, přesto však pozoruhodní tvůrci. O secesní olomoucké vile Primavesi vědí mnozí, málokdo však tuší, že její autoři projektovali i pro další moravská a slezská města, například pro Jeseník a Prostějov. Světové proslulosti se těší i dílo Lubomíra Šlapety, naopak neméně krásné stavby manželů Elly a Oskara Oehlerových teprve čekají na zhodnocení. Stejně jako soubor obydlí šumperských či olomouckých podnikatelů 19. století nebo výkvět prostějovského funkcionalismu,“ uvádí k výstavě autor její koncepce a editor doprovodné publikace Pavel Zatloukal. Ředitel olomouckého Muzea umění před čtyřmi lety zaujal svým monumentálním knižním počinem Příběhy z dlouhého století, v němž se podíval na vývoj moderní architektury na Moravě a ve Slezsku (dostal za něj Magnesii Literu za publikaci roku). Už jen to je záruka toho, že i tenhle nový projekt přibližující historii naší architektury stojí na hodně pevných základech.

Miro Švolík: The Colourful Flowers of Delight, Galerie Konírna, Paseky u Horní Stropnice, 2. 8.–7. 9.

Svůj poslední fotografický cyklus umístil Miro Švolík (1960) do netradiční galerie, do níž je přístup čtyřiadvacet hodin denně: jde o dřevěnou stavbu, do níž se na úpatí Novohradských hor schovávají před nepříznivým počasím koně, kteří se pasou na loukách v Pasekách. O květiny slasti zachycené na Švolíkových košilatých snímcích přitom koně nejeví pražádný zájem, neboť jde o květiny, k nimž jejich majitelky nechávají přivonět jen své vyvolené.