Asi se naučím kouřit
Ano, na stará kolena se chci naučit kouřit. Tedy alespoň, ač nekuřák, dostávám stále častěji chuť na cigaretu.

Ano, na stará kolena se chci naučit kouřit. Tedy alespoň, ač nekuřák, dostávám stále častěji chuť na cigaretu. Zvlášť když čtu, jak agentura AAA udělala výzkum pro deník BBB – a výsledkem je, že už více než polovina občanů ČR si přeje zákaz kouření v restauracích.


Nejvíc mi vadí to strkání nosu do tak čistě privátní věci, jako je chození do hospody. Alespoň já tam chodím dobrovolně. Otevřu dveře, nakouknu, nasaji vzduch, zjistím nadměrnou zahulenost a jdu dál. Tak pokračuji, dokud nenajdu hospodu s vyhovující koncentrací cigaretového kouře. Na to se dá namítnout, že si při dnešním stavu věcí asi nevyberu a půjdu spát žíznivý. Ano, to je možné. Nezbývá mi než se s tím smířit a žízni se bránit zakoupením piva lahvového. Udělá-li to více lidí, pak v hospodách klesnou tržby a možná někoho napadne otevřít si hospodu nekuřáckou.
Jádro toho, co mě irituje, je totiž v tom, že hospoda vůbec není veřejný prostor (ve veřejném prostoru zákaz kouření snesu), je to prostor čistě soukromý. Podnikatel (česky hospodský) si tam může dělat, co chce: kdyby si vzpomněl, že ten, kdo tam chce jít, musí třikrát mávnout levou nohou k jiho-jihozápadu, jinak že nebude vpuštěn, je to jeho věc. A argument, že již existují jistá ztížení v tomto podnikání (jako například hygienické předpisy a kontroly ohledně čistoty v kuchyni), je sice správný, ale týká se to něčeho zcela jiného, pro…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu