Vždycky všechno přežiju
Fotografa a režiséra Marcose Prada (1961) nešlo minulý týden v Uherském Hradišti přehlédnout.
Fotografa a režiséraMarcose Prada(1961) nešlo minulý týden v Uherském Hradišti přehlédnout. Držitel ceny World Press Photo z roku 1992 představil dva filmy, které vznikly na základě jeho fotografických esejů. Snímek Nigela Nobela Brazilští uhlíři (2000) navazuje na Pradovo zkoumání života migrujících dělníků vyrábějících dřevěné uhlí. Film Estamira (2004), příběh šedesátileté schizofreničky trávící volný čas na největší brazilské skládce odpadu, si už natočil sám. Cen z festivalů za něj získal na tři desítky.
Jste fotograf, který zběhl k dokumentárnímu filmu. Skončil jste s focením definitivně, nebo připravujete nějaký nový cyklus?
Ne, nic nechystám. Ani do budoucna s žádným fotografickým projektem nepočítám. Soustředím se teď čistě na výrobu filmů. Je to médium, kterým můžu své poselství předat mnohem více lidem.
Jenže vy jste laureátem nejprestižnější fotožurnalistické ceny. Není škoda hodit to celé za hlavu, když jste si v oboru vybudoval prestiž?
Podívejte, to je všechno hezké, ale já nechci, aby za mými příběhy museli lidé do galerií. Když jsem s Josém Padillhou udělal film pro National Geographic, vidělo ho v televizi po celém světě nějakých sto milionů lidí. To je přece úžasné. Estamiru si dokonce mohou zájemci legálně zadarmo stáhnout na internetu.
Takový přístup není zrovna…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu