Televize jde do lepších časů

Česká televize opět řeší nezávislost na politické moci. Je to sice stále dokola, ale tentokrát alespoň napínavější než kdykoli předtím. Po sedmi letech od televizní krize se boj dostal do nové fáze. Čím dál víc politiků totiž říká, že televize pod faktickým dohledem stranických matadorů je neudržitelný přežitek.

Dohodli jsme se

Napřed to měla být naprostá rutina. Na uvolněné židle v Radě České televize měli jako obvykle usednout lidé dosazení politickými stranami tak, aby z pozice hlídačů ČT kontrolovali spíš zájmy spřátelené strany. Konkrétně ČSSD se s pomocí spojenců v ODS pokusila protlačit na scénu bývalého komunistického cenzora, pozdějšího poslance Miloslava Kučeru, a jednu z nejloajálnějších členek strany Jitku Kupčovou.

Jenže se začaly dít zajímavé věci. Po vzrušené debatě odmítla část politiků na dohody přistoupit. „Rada se musí začít skládat z respektovaných osobností, které nebudou v televizi hájit jen zájmy svých stran,“ vysvětluje situaci jedna z vůdkyň vzpoury, šéfka poslaneckého klubu zelených Kateřina Jacques. „Je potřeba přebudovat celý systém volby do rady. Některým kolegům může připadat, že je výhodné mít přímé zástupce v radě, kteří zde budou prosazovat jejich vidění světa. Televize pod politickým vlivem ale deformuje realitu a neumožňuje nám pomoci analyzovat komplikovaný svět, ve kterém žijeme, což by měla být její hlavní funkce,“ doplňuje šéf senátní mediální komise Jiří Oberfalzer (ODS).

Podobná slova znějí docela převratně. Poslanci, kteří ze zákona televizní radu volí, postupovali až dosud v jednotné frontě a během let dostali radu (tedy klíčové centrum moci, které volí i odvolává televizního ředitele) pod svou kontrolu. Politicky nominovaní radní pak už dohlédli, aby v čele televize stanuli lidé, kteří nebudou dělat problémy a přistoupí na všechno, co si politici přejí – od zákazu vysílání kritických reportáží až po odchod moderátora, který nebyl dostatečně uctivý k premiérovi.

Chmurná praxe je ale – zdá se – nyní na ústupu. „V ODS i dalších stranách přibývá lidí, kteří si myslí, že prosazování partikulárních zájmů směrem k televizi je už překonaná politika,“ říká senátní mediální specialista Oberfalzer a dodává: „Do politiky po posledních volbách přišlo více nových tváří, které to chtějí dělat jinak.“ A už máme i výsledky: právě v těchto dnech dostává konkrétní podobu „cestovní mapa“, na jejímž konci by měla být změna volby Rady ČT tak, aby do ní politici nemohli dosazovat jen své věrné. První krok už poslanci udělali, a to když v červnu neschválili výroční zprávu rady o činnosti za loňský rok. Hlavním argumentem bylo, že radní už měsíce tolerují současnému řediteli Jiřímu Janečkovi porušování lustračního zákona v kauze finančního ředitele Františka Lamberta (Janeček ho jmenoval do funkce, i když to z důvodu Lambertova angažmá u Lidových milicí zákon neumožňuje). Koalice se pak předběžně dohodla na tom, že se na podzim pokusí radu odvolat. „Ještě to budeme dolaďovat, ale rámcově jsme se domluvili,“ říká poslankyně Jacques.

Nejistá podpora

Aby odvolání a následná volba nové rady nepřivedly do hry opět jen partajní koně, chystá koalice několik klíčových změn. Tou nejdůležitější je nový model volby rady. Napříště by ji neměla volit jen dolní komora, ale i Senát. A to ne na návrh jakýchkoli občanských sdružení a spolků jako dnes. Radní by v budoucnu měl navrhovat jen omezený počet všeobecně respektovaných institucí, jako je Akademie věd (obdobný systém funguje v Německu).

I když to vypadá jako nudná technická změna, jde o revoluční krok. Dnes to vypadá tak, že partaj řekne člověku, kterého si přeje dostat do rady, aby si našel nějaké občanské sdružení, které by jej navrhlo. Kandidát pak osloví jakýkoli spolek, v němž má styky, a nominace je na světě. Půvab změny tkví v naději, že všeobecně vážené instituce budou s ohledem na svoje dobré jméno do rady navrhovat spíše na poslancích nezávislé kandidáty. Zelení také chtějí prosadit, aby tajná volba rady byla napříště veřejná a aby každý kandidát musel při veřejném slyšení prozradit, s jakou vizí vlastně do rady kandiduje.

Odvolání a volba nové rady by tedy měly proběhnout na podzim. Kvůli složitým parlamentním procedurám ale není reálné, že už podle uvedené Oberfalzerovy novely. „Když už budeme volit podle současného zákona, měli bychom udělat alespoň veřejnou volbu,“ říká Kateřina Jacques. Lidovci i ODS zatím slibují, že tuhle představu podpoří (komunisté jsou proti a sociální demokraté zatím nevědí).

Veřejný dohled nad hlasováním je důležitý, protože navzdory nadějným dohodám koaličních lídrů není nikde psáno, že nový vítr podpoří všichni koaliční poslanci (o ČSSD nemluvě). V každé partaji zůstává totiž nechuť ke změnám silně zakořeněná. Ve hře je stále možnost, že se sice najde dost hlasů na odvolání současné rady, nová však bude zvolena podle starého modelu. Jaký postup v takovém případě zvolí „rebelové“? „To je jen kdyby. Budu se rozhodovat, až taková situace nastane,“ říká Jacques.