Nebeští jezdci na chalupě

Kdybychom to plánovali, kdybychom usilovali o spolupráci těch, kteří se v naší kapele sešli, nikdy by to nevyšlo, pravil George Harrison prozaicky k projektu z konce 80. let. Traveling Wilburys nikdo nenaplánoval: vznikli díky řetězu náhod. Zbyla po nich dvě dobrá alba a vzkaz, že i ve světě hvězd se někdy věci dějí přes normální kamarádšoft.

Vinou vydavatelských tenzí ale nebyla tahle hudba po léta k dostání: až teď se ve skromné kompletní edici vracejí do oběhu písničky, v nichž bok po boku stanuli George Harrison, Roy Orbison a Bob Dylan.

Nějací Wilburyové

George Harrison měl v 60. let reputaci „tichého Brouka“. Na tiskovkách mluvil ze všech nejméně, po rozpadu Beatles se necpal za každou cenu do centra popového světa a často naopak pomáhal ke zviditelnění druhým. Koncert pro Bangladéš, který uspořádal v roce 1971, se stal prototypem charitativní akce, kde hvězdy investují svou popularitu do sociálního lobbingu. Díky Harrisonovu finančnímu vkladu mohli Monty Python natočit nestárnoucí radikální komedii Život Briana (George se tu mihne v epizodní roli). Když v roce 1988 přišel úspěch s albem Cloud Nine, dalo se to brát jako něco příjemného navíc v činorodém životě mezi hudbou a filmem.

Tehdy ještě životnost hitů ovlivňovaly vinylové singly. Když měla takhle vyjít Harrisonova písnička This Is Love, z vydavatelství požádali o nějaké „béčko“ …