Masová vášeň pro maso

Máme maso a zas maso, k tomu kousek pečeně. Tuhle část posvícenského říkadla aby si dnešní „moderní“ Čech nechal zarámovat. Přitom se docela nedávno zdálo, že jídelníček našich babiček přece jen nemusí přetrvat věky.

Po sametové revoluci jako by si celý národ svorně řekl, že vyzkouší něco nového – obézní populace odkojená vepřem knedlem zelem a bažící po již ne podpultových pomerančích začala za jídlo považovat i zeleninu a jogurty. Zdravotní stav Čechů se v první polovině 90. let minulého století výrazně zlepšil, což do velké míry souviselo právě se změnou stravovacích návyků. Jenže pak dorazily hamburgery a steaky. Vzápětí se všechny ty krásné statistiky vypovídající o tom, jak kupujeme místo prorostlého vepřového mnohem zdravější kuřecí, začaly postupně vytrácet jak pára nad hrncem zabijačkového ovaru. A pak přišla ptačí chřipka. Že by pánbůh seslal něco, co konečně zatočí s naším jídelníčkem?

Ať si Světová zdravotnická organizace (WHO) tvrdí, že jíst drůbeží maso a vejce je bezpečné, pokud je dobře uvaříme! Sytý hladovému nevěří a potenciální nemocný zdravému taky ne – a Česko už nějakou dobu, konkrétně od března 2006, zdravé není. Do 20. června tohoto roku nebyla situace tak alarmující, všech 14 předchozích případů ptačí chřipky se týkalo volně žijících labutí. Jenže v červnu a červenci se děly věci: vybité krůty a brojleři ve čtyřech chovech na Orlickoústecku…