Jezdíme pomalu, brzdíme dopravu

U nás ve Křtinách se jezdí rychle. Sousedi již přestali opravovat zídku, kde jim každý rok skončí několik automobilů…

Auto vlastním i nevlastním, tak napůl. Sdílíme starou zastavu a felicii, šest uživatelů. Za tímto účelem jsme založili neziskovou organizaci Autonapůl. Třetím rokem se střídáme v užívání vozidla, vlastně teď již vozidel dvou. Brzy přibude vozík. Bydlíme na venkově, stará budova mlýna potřebuje opravy, vozíme často materiál. Občas auto využiji pracovně, občas jedeme celá rodinka na výlet. A na dovolenou jezdíme do jižních Čech, přesun pětičlenné rodiny si také usnadňujeme autem.

Jezdím dost pomalu. Našemu Jirkovi vadí, když nás předjíždějí rychlejší auta. Já jim to přeju, a Jirku chápu. Pamatuji se, jak jsem jako malý kluk počítal, kolik náš táta předjel aut. To ještě nebyla hotová dálnice Brno–Praha a lada kombi byla silné auto. Jezdili jsme i sto deset. Já sám předjíždím málo, po dálnici nejezdím, ploužím se venkovem. V každé obci brzdím na padesátku a mám k tomu důvod. Zpomaluji tak rychlejší vozy, které spěchají obec neobec.

Máme v rodině právníky, kteří bydlí daleko, což je nutí se rychle přesouvat na obrovské vzdálenosti. Jezdí svižně, často nás udivují zlomkem času, který jim trvá přesun na chalupu. Zlomkem času, jejž jízda zabere nám. Divné je jen to právní vědomí; právníkům je zcela ukradeno, že porušují zákon, při takové rychlosti prakticky celou cestu. Mimo obec je i mně skoro ukradeno, chtějí-li oni i druzí jezdit rychle a riskovat život. Občas rychlá auta přejedou cyklistu, chodce, způsobí havárku, ale většinou si způsobí potíž sama. Nedávno rychlý řidič z protisměru zmrzačil mou kolegyni. Jemu se v silnějším, rychlejším a bezpečnějším voze nic nestalo…

Rychlá jízda mi víc vadí v obcích. Bydlím na vesnici – dnes je to tedy městys, který je plně průjezdný. Protože byly prioritou silnice, a ne chodníky, mé děti musí zvládnout kousek cesty do školy po silnici. Běžně nás mine automobil řítící se zde osmdesátkou, možná ještě rychleji. V obcích je rychlá jízda zločinem a policie přitom naprosto selhává. Kontroluje rychlou jízdu jen nárazově a v místech pro ně pohodlnějších. A trestné body rozdává, nerozdává. Byť je bezpečnost hlavním a nejlogičtějším důvodem dnešní „padesátky“ v obcích, jde také o znečištění hlukem. Rozdíl mezi padesáti- a sedmdesátikilometrovou rychlostí je propastný, vážíme-li hluk. Spěchající řidič tak nejen hazarduje s životy pomalejších spoluobčanů, znečišťuje také naše společné prostředí hlukem. A nejen hlukem.

Ale nejsme na tom naštěstí nejhůř. Před čtrnácti dny jsem se vrátil z Ukrajiny. Náš autobus jel přiměřeně jen v obcích moravských, na Slovensku se jelo rychleji a předepsanou rychlost řidič zcela ignoroval na Ukrajině. Tam neplatí ani přechody pro chodce, přejít silnici lze jen na vlastní nebezpečí. Ještě dál na východě, ve Vietnamu, kde jsem krátce pobyl v březnu, neplatí ani dopravní předpisy, jen právo silnějšího. Jen pomalu si auta ve větších vietnamských městech zvykají na semafory, na venkově má absolutní přednost nákladní auto. Před osobním, motorkou, kolem i chodcem. Nehody však nebývají smrtelné, jezdí se pomalu. Když jsem přiletěl z Hanoje uprostřed noci, najal jsem si taxi z letiště na vlakové nádraží, abych stihl rychlík do Brna. Jeli jsme přes tichou noční spící Prahu vysoko přes stovku. Klid noci narušovala jen rychle jedoucí auta, my. Nespěchal jsem tolik, jen jsem neměl odvahu říci řidiči, aby přibrzdil. Nadával na policii, která mu klade v podobě radarů překážky. Stěžoval si, že je těžké zapamatovat si místa, kde radary jsou. Měřených míst jsme minuli několik, můj řidič zbrzdil na padesát, aby se ručička pak zase rychle vrátila na sto deset. Dobře, že radarů přibývá, jednou snad jejich počet překoná paměťové schopnosti řidičů taxi.

U nás ve Křtinách policie rychlou jízdu nesleduje, zato obecnímu úřadu zabránila zúžit vozovku tak, abychom mohli vybudovat chodník v místech, kudy vodíme děti do školy a na autobus a kudy se staří lidé vydávají do kostela a na nákupy. Mladí jezdí raději autem a tak ohrožují nás ostatní.

Petr Jelínek

Lesník, ochránce přírody a občanský aktivista. Žije ve mlýně v Moravském krasu, patlá hlínu na stěny a buduje pro své děti prolézačky.

Z diskuse

K pomalému ježdění: je to hloupost, ne každý žije „alternativním způsobem života“, kdy nějaká hodina nic neznamená, a takový coural jenom provokuje k předjíždění. Couralové ohrožují bezpečnost víc než normálně jedoucí lidi. „Normálně“ znamená asi tak o 20 km víc, než předpisují paragrafy z doby císaře pána.

K. K.

Podle řady výzkumů se optimum pro plynulost dopravy jeví podle podmínek kdesi mezi 60 a 90 km/hod. Rychlá jízda ohrožuje nejen vás za volantem, ale i další účastníky silničního provozu, dramaticky stoupá produkovaný hluk a také znečištění ovzduší.

Proto Holandsko na několika úsecích dálnic snížilo maximální rychlost na 80. Funguje to a osvědčilo se.

M. Šuta

V Anglii kdysi musel před každým autem běžet chlap s praporkem. Víte, že to fungovalo? Vůbec žádní mrtví! Co to znovu zavést?

K. K.