Génius, o kterém ještě nic nevíme
Trvalo to víc než čtvrtstoletí, ale stojí to za to. Řeč je o ambiciózním knižním projektu Dějiny českého výtvarného umění, do kterého se Akademie věd vrhla už na počátku 80. let a jehož poslední část se právě teď objevuje na pultech.
Trvalo to víc než čtvrtstoletí, ale stojí to za to. Řeč je o ambiciózním knižním projektu Dějiny českého výtvarného umění, do kterého se Akademie věd vrhla už na počátku 80. let a jehož poslední část se právě teď objevuje na pultech. Zdržení má na svědomí převrat místních politických poměrů. Původně měli totiž akademici v plánu jen tři díly a chystali se skončit rokem 1945. Do následujících let se v komunistickém Československu nikomu nechtělo. Co kdyby se třeba nějaký výtvarník po vydání knihy dostal na index? Jak by ho pak z publikace vymazávali? A co si počít třeba s emigranty?
Tyhle a spoustu dalších problémů za kunsthistoriky vyřešil čas: než se stačili rozhoupat k sepsání třetího dílu, přišla revoluce. Bylo jasné, že záběr projektu se musí notně rozšířit. A právě teď vychází závěrečný oddíl zabírající léta 1958 až 2000. Vzhledem k tolika kotrmelcům, jimiž místní umění v druhé půli 20. století prošlo, musel být nakonec rozložen hned do dvou svazků.
Naplněné frustrace
Rok bruselského EXPA 1958, na němž se po tuhé stalinistické dekádě výtvarníci znovu poměřovali se Západem, je na mapě českého umění symbolickou hraniční čárou. Následující desetiletí až do listopadové revoluce jsou pro jedny obdobím dlouhého útlumu, z něhož vystupují jen ojedinělé příklady autorů tvořících zcela nezávisle na režimu, pro druhé nezvykle plodnou epochou, kdy vznikala díla, o jejichž…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu