Cyklisté a Maďaři

Na Slovensku začíná být horko nejen z počasí. Například starý židovský vtip, že „za všechno můžou Židé a cyklisté“, tam dostal zcela nový význam. Nový lesnický zákon udělal z cyklistů a jezdců na koních nežádoucí osoby a vyhnal je z lesů, přesněji přikázal jim jezdit jen po lesních cestách, které ale nijak nedefinuje.

Podobný, byť lépe formulovaný zákon existuje sice i v Česku a jinde v Evropě, jenže na Slovensku je to něco jiného: volnost pohybu v lesích je tam samotnou esencí představy o svobodě. Hluboké lesy poskytovaly Slovákům po staletí útočiště před nepřáteli a les je historicky idealizovaným prostorem slovenské nezávislosti.

Také proto vyvolal zákon protesty různých skupin – paradoxně od ochranářů až po opoziční politické strany, jako je bývalá vládní SDKÚ. Zejména její lídři Mikuláš Dzurinda a Ivan Mikloš se cítili být zákonem osobně dotčeni, protože jsou známí jako fanoušci kol, Mikloš si navíc libuje v adrenalinových sjezdech horských stezek. Soudě podle prudké debaty v parlamentu to skutečně vypadalo jako osobní msta vládní koalice právě vůči Dzurindovi a Miklošovi, ale ve skutečnosti jde o něco jiného.

Lesní zákon totiž především rozšiřuje pravomoci lesníků a těžařů dřeva a je jen jedním z celé řady kroků, které vládní koalice dělá, aby se dostala k největšímu bohatství, které Slovensko má – k přírodě. Příkladů je už celá řada – od těžby dřeva v chráněných dolinách Tater přes redukci území národních parků ve jménu turistiky až po návrhy na odstřel stovek medvědů.

Z politologického hlediska by mělo být paradoxem, že levicová vláda má odpor k ekologii, ale vláda Roberta Fica je ve zjevném rozporu s levicovou orientací i v jiných sklonech – například k nacionalismu. Kromě cyklistů se totiž do hledáčku vládní koalice dostala i jiná menšina – maďarská. Nutno ale říci, že s přispěním politiků SMK, kteří tuto menšinu reprezentují a kteří před několika měsíci svrhli dlouholetého a rozvážného předsedu Bélu Bugára. Do čela strany si zvolili novou sestavu v čele s Pálem Csákym a radikálním nacionalistou Miklósem Durayem. Důsledky začínají být vážné.

Minulý týden jisté občanské sdružení s názvem Jižanská rada za sebeurčení vyhlásilo, že bude usilovat o územní autonomii, vzápětí se k myšlence autonomie přihlásil také Duray. Další politikové SMK připustili, že o autonomii se bude v SMK debatovat.

Na Slovensku není výbušnějšího pojmu, než je právě územní autonomie. Podobně jako je les pro Slováky symbolem nezávislosti, tak jsou pro ně nároky maďarské menšiny symbolem ohrožení státní suverenity. Známý nacionalista a předseda vládní SNS Ján Slota ihned vyrukoval s myšlenkou zákona na ochranu republiky, která zní jak z komunistických paragrafů – a od vládních partnerů se mu dostalo vlídné odezvy. Premiér Fico prohlásil, že si přeje skutečný a klidný domov pro „slovenský národ i pro loajální menšiny“, čímž dal jasně najevo, že některé menšiny za loajální nepovažuje. Taková slova nebyla na Slovensku slyšet od devadesátých let.