Biolíh jde k ledu

Po roce plném politických vášní, tlaků na Kubiceho jednotku, tajemných telefonátů mezi politiky a policisty a dosud nevysvětleného varování korupčníků policejním prezidentem, přišel blesk z čistého nebe. Žalobkyně Jana Hercegová zakázala dál vyšetřovat případ biolíh – matku všech zdejších korupčních afér. Nad jejím rozhodnutím ještě nemá smysl vynášet definitivní soud. S výjimkou jednoho. Ten verdikt docela přesvědčivě ukazuje, proč je tady tak obtížné bojovat proti korupci.

Všechno je jinak

Biolíh nebyla jen aféra, v níž byli obviněni poměrně významní politici a úředníci z možného zneužití svého veřejného postu k placeným službám pro soukromníky. Mnohem významnější byly indicie, že tahle korupce už jen navazuje na předchozí promyšleně úplatkářskou strategii tuzemské vlády.

Když v roce 2003 rozhodla Evropské unie o povinném přimíchávání biolihu do pohonných hmot, bylo rázem jasné, že se výroba této látky mění v lákavý byznys. A stejně tak bylo jasné, o co jde vládě Stanislava Grosse, když po evropském usnesení rozhodla, že v Česku bude k produkci biolihu potřeba licence. Jinými slovy, že miliardy za pohonnou příměs tady vydělá jen ten, komu to ministři dovolí. Protože v EU je obchod s biolihem zcela volný a vláda svůj unikátní postup vůbec nijak neobjasnila, zůstaly jako jediné možné vysvětlení úplatky. Těch pár desítek, možná stovek milionů do soukromých či partajních kas by pro ty, kteří ihned vyjádřili ochotu do souboje o licence jít, neznamenalo žádný fatální obnos. Byla to notoricky známá jména – Andrej Babiš, František Mrázek, František Chobot, Tomáš Pitr a další.

Rozhodnutí české vlády nešokovalo jen místní znalce a média, ale i Evropskou komisi, nicméně na její připomínky nebral v Praze nikdo zřetel ani poté, co premiéra Grosse nahradil Jiří Paroubek. Jenže pak přišel loňský březnový zátah policejního útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Za korupci bylo zatčeno šest lidí. Podle policistů si představitelé palírny Bioferm Kolín pojistili patnácti miliony přístup k mocným, kteří měli o biolihu rozhodovat.

Policejní razie měla tehdy nepřehlédnutelný výsledek, vláda prakticky okamžitě opustila korupční myšlenky na licence (biolíh se začne přidávat do benzinu letos na podzim, bez licencí, výběru, bez státních zásahů). Policejní úspěch navíc sliboval, že konečně bude možné ukázat, jaké motivy vedou politiky ke schvalování tak korupčních norem, jako byla ta biolihová, sliboval rozplést těsné vztahy mezi politiky a vlivnými podnikateli a zároveň to byl příslib, že zdejším úplatkářským sítím bude konečně odzvoněno. Dopadlo to jinak.

Co šílíte nad půjčkou?

Po bezmála ročním vyšetřování plném politických bouří, tlaků na Kubiceho jednotku, výměn vlád, odposlechnutých tajemných telefonátů mezi politiky a policisty a třeba také dosud nevysvětleného varování korupčníků bývalým policejním prezidentem, přišel minulý týden blesk z čistého nebe: státní zástupkyně Hercegová další práci na případu zastavila, protože prý nebyl spáchán žádný trestný čin. Tečka. Obsáhlé zdůvodnění zatím nikdo neviděl a bude k dispozici bůhví kdy. Z náznaků státní zástupkyně se dá usoudit, že přistoupila na obhajobu obviněných – tedy že patnáct milionů od Biofermu Kolín pro olomouckého lobbistu Františka Vybírala bylo běžnou půjčkou a nikoli sumou, kterou měl muž s kontakty na čelné politiky ČSSD rozdělit na úplatky. Takovému vysvětlení je ovšem těžko věřit. Proč poměrně prosperující firma (s posvěcením svého vedení a banky) půjčovala tolik peněz neznámému muži, který měl v tu dobu odstavený majetek a bez vědomí exekutora nemohl svobodně disponovat ani desetikorunou? Jakmile peníze dorazily k Vybíralovi, jejich stopa se ztrácí a už je nikdo neviděl. A existují prý nepřímé důkazy, že milion z nich byl rozdělen mezi dva obviněné úředníky.

Problém s vynášením soudů o postupu žalobkyně samozřejmě je, protože neznáme vyšetřovací spis. A tudíž ani všechny důvody, které Janu Hercegovou k jejímu výroku vedly. Třeba nás překvapí – až budou k dispozici. Ale i bez jejich znalosti se už dnes dá říct, že rozhodnutí státní zástupkyně Hercegové je z principu špatné. Státní zástupkyně policejní šetření zastavila, to slovo je důležité. Znamená, že policisté už na případ nesmějí ani sáhnout. Zákon přitom žalobci také umožňuje věc ještě odložit, jako výraz faktu, že v téhle důležité a závažné kauze nemáme dost důkazů, tak zatím strčíme spis do šuplíku a počkáme, jestli nezjistíme něco nového, co by nám dovolilo pokračovat. Paní Hercegová tímto institutem pohrdla, a tak se pasovala do role soudce. V zásadním, nejednoznačném, ostře sledovaném a politicky citlivém případu vynesla verdikt nevinen. Takové rozhodnutí by měl ale v případech, jako je biolíh, vynést jen skutečný soud. Kola odvolání a dovolání by aspoň zaručila, že posouzení korupčního zločinu, v němž většinou už ze zásady nemohou být důkazy jednoznačné, nespočívá v rozhodnutí jednoho právníka, ale na přístupu mnoha soudců.

Kalouskův šach

Každý, kdo se jen trochu zajímá o zahraniční zkušenosti s protikorupčním bojem či o evropské směrnice na toto téma, ví, že úplatky mají mnoho forem. Už dávno to nejsou jen obálky strkané do kapes nad kávou nebo schnelovským gulášem. Fingovaná půjčka je jedním z nejprimitivnějších pokusů jak zakrýt korupci. Peníze se často předávají přes fingované platby poradenským firmám, přes nadační sponzoring nebo přes banky v daňových rájích. Evropská komise považuje za korupci i nehotovostní výhody, jako je povýšení, slušná trafika a další způsoby. To vše musí brát policie i žalobci v potaz. Proč to žalobkyně Hercegová neudělala, je teď těžké říci. V posouzení jejích motivů je opravdu třeba počkat až do slíbeného vysvětlení verdiktu. A můžeme jen doufat, že roli nehrál nějaký vyšší zájem, nějaké politické hrátky či dohody.

Rozhodnutí státní zástupkyně Hercegové ještě může čistě ze své vlastní vůle (nikdo už se nemůže odvolat) prověřit nejvyšší státní zastupitelství. Jestli rozhodnutí zvrátí a nakonec bude rozhodovat soud, je dnešní debata jen výkřikem daného týdne. Jestli zůstane u verdiktu nevinen, budeme svědky zajímavého paradoxu: stát ústy svých právních zástupců drží měkký kurz proti úplatkářskému zločinu, přičemž ústy svých ministrů se stejný stát konečně rozhodl korupci zásadně přiškrtit. Topolánkova vláda totiž právě v této době deklaruje vymýcení úplatků a přichází s řadou zásadních změn. V ten samý den, kdy státní zástupkyně vynesla svůj osvobozovací rozsudek nad biolihovou šestkou, schválila vláda přelomový návrh ministra financí Miroslava Kalouska na budoucí zprůhlednění systému, kterým se rozdělují tuzemské i evropské desetimiliardové dotace. Každé rozhodnutí ohledně dotací, každá žádost a její zdůvodnění bude přístupné na internetu. Bude to potřebovat novelu devatenácti zákonů, ale Kalousek je přesvědčen, že to projde a že od příštího roku bude rozdělování dotací průhledné. Úspěch této reformy by podle prvních komentátorských reakcí mohl dát zapomenout na fakt, že naděje na rozklíčování korupčního podhoubí v Česku vyvolaná biolihovou razií dosud nebyla a s největší pravděpodobností ani nebude naplněna.