Zdaří se euru sesadit dolar z trůnu?

Americká měna rekordně klesá, proti euru má ale zatím ještě podstatné přednosti.

Značná část americké dominance ve světových financích pochází z postavení dolaru coby mezinárodních peněz. Dolaru jako uchovateli hodnoty dodává věrohodnost americká oddanost volným kapitálovým trhům, právnímu řádu a cenové stabilitě. Reputaci dolaru ovšem podkopaly americké výdajové návyky, poněvadž přebytečná nabídka dolarů na světových trzích stlačuje jeho cenu. Letos na jaře dosáhl měnový kurz eura vůči dolaru rekordní výše a centrální banky zvýšily podíl eur ve svých mezinárodních rezervách. Ztratí tedy dolar ve prospěch eura královskou korunu ve světě financí? Historie naznačuje, že nikoliv, navzdory zranitelnosti dolaru.

Americké finanční prvenství v jedenadvacátém století připomíná postavení Británie ve světě financí před sto lety. Před vypuknutím první světové války v srpnu 1914 sloužila libra šterlinků jako měna zvolená pro mezinárodní transakce, právě tak jako dnes dolar, a ti, kdo si chtěli půjčit, se z celého světa sjížděli pro kapitál do londýnské City.

Britský ekonom John Maynard Keynes se obával, že státy nebudou k urovnávání vzájemných obchodních bilancí šterlink používat, nebude-li libra považována za spolehlivého uchovatele hodnoty. Budoucí postavení londýnské City podle Keynese záviselo na tom, zda bude libra šterlinků nadále obchodnímu světu sloužit jako ekvivalent zlata. Británie udržovala na počátku války směnitelnost libry za zlato, aby zachovala její věrohodnost coby mezinárodního prostředku směny.

Dolar nemohl zpochybnit úlohu šterlinku jako světové měny, aniž by se vyrovnal jeho reputaci. Příležitost přinesl srpen 1914. Největší odliv zlata za celou generaci ohrožoval americkou schopnost splácet zahraniční dluhy. Strach, že USA opustí zlatý standard, poslal dolar na světových trzích do propadu.

Ministr financí William G. McAdoo však v srpnu 1914 zajistil americkou finanční čest, když zůstal věrný zlatu, zatímco všichni ostatní kromě Britů své závazky opustili. Navzdory okamžité důvěryhodnosti dolaru však trvalo ještě déle než deset let, než se americká měna jako prostředek mezinárodní směny vyrovnala měně britské.

Proměna Británie z mezinárodního věřitele v mezinárodního dlužníka během první světové války byla pro dolar šancí chytit v bitvě se šterlinkem druhý dech. Britové byli nuceni opustit směnitelnost ve zlato v dubnu 1919 – byl to taktický ústup, jenž měl nachystat cestu pro návrat Británie k někdejší paritě se 4,8665 amerického dolaru. Šest let nato, v dubnu 1925, Británie potvrdila svou měnovou věrohodnost a vrátila se ke zlatému standardu. To už ale libra utrpěla nenapravitelnou újmu.

Zkušenost z roku 1914 naznačuje, že důvěryhodná alternativa může nahradit zavedenou světovou měnu, zejména pokud ji oslabí nepříznivá obchodní bilance. I tak ovšem vypuzení vládnoucího krále z trůnu mezinárodní směny nějaký čas trvá.

Něco jako válka

Euro – měna bez vlastní země – dnes postrádá dlouhou historii věrohodnosti. Jako svou měnu využívá euro třináct zemí v Evropské unii. Oddanost těchto nezávislých politických entit euru se však historii americké věrnosti dolaru nemůže vyrovnat.

Evropská centrální banka (ECB), založená roku 1998, má mandát k řízení nové měny s cílem zachovávat stabilitu cen. ECB však potřebuje čas, aby si vydobyla kredit úspěšného bojovníka proti inflaci. Nemůže se svézt na zlatě, tak jako Amerika před sto lety. Euro si tedy musí získávat reputaci krizi za krizí, má-li zpochybnit dominanci dolaru jako měny mezinárodních transakcí.

Nedávná zkušenost s eurem jako oficiálním rezervním aktivem je poučná. V letech 2000 až 2005 ztratil dolar vůči euru téměř 25 % své hodnoty. Během téže doby část mezinárodních rezerv držená v eurech vzrostla z 18 % na 24 % a podíl dolaru klesl ze 71 % na 66 %. Euro během tohoto období amerických deficitů platební bilance zřetelně udělalo jistý pokrok, což však reflektuje evoluční úbytek dominance dolaru, nikoli revoluční proměnu režimu.

Co by mohlo na světových trzích vyvolat fatální útěk od dolaru? Zatímco rozsáhlý a nenadálý odprodej ze strany hlavních zahraničních držitelů dolaru – například Číny – se zdá nepravděpodobný, zkázonosná událost, podobná začátku světové války v roce 1914, by mohla vést k hledání nového mezinárodního směnného prostředku. V moderní éře automatizovaných plateb by pozdvižení mohl vyvolat teroristický útok, který naruší počítačová transferová zařízení světové bankovní soustavy. Katastrofická ztráta elektronických záznamů by jistě mohla poničit důvěryhodnost dolaru coby mezinárodního směnného prostředku.

Co přesně by však za takových okolností dolar nahradilo, zůstává otevřenou otázkou. Koneckonců, ztráta počítačových záznamů by u eura vzbudila nemenší pochyby. Snad by návrat na scénu prožilo zlato, uchovatel hodnoty odolný vůči fyzickému poškození. Samozřejmě lze jen doufat, že takový scénář zůstane ryzí domněnkou.

Autor je profesorem financí a ekonomiky na Sternově fakultě obchodu Newyorské univerzity. Letos vydal knihu When Washington Shut Down Wall Street (Když Washington uzavřel Wall Street) s podtitulem Velká finanční krize roku 1914 a počátky amerického měnového prvenství.

© Project Syndicate, 2007,www.project-syndicate.org