Přítel člověka a přítel písně
Obrat, který nyní nastal v příběhu kapely Traband, svědčí o její potřebě nezávislosti.
Obrat, který nyní nastal v příběhu kapely Traband, svědčí o její potřebě nezávislosti. Skupina písničkáře Jardy Svobody v Česku vynesla k oblibě „dechno“ styl zúročující inspiraci balkánskou dechovkou. Nebyla na to zdaleka sama, ale náhle a ve velkém ukázala, jak dobře se hospodský rock, laxní vůči perfekcionismu a přesnosti, snoubí s energií a jistou velkodušností východoevropských lidových kapel. V okamžiku, kdy s vydáním živého DVD zachycujícího koncert v Paláci Akropolis k desetiletému výročí kapely slavil Traband před dvěma lety vrchol popularity, ohlásil Svoboda na nějaký čas odchod do ústraní a muzikantskou pauzu.
Věhlas Trabandu tehdy přestupoval klubovou hranici a mířil k širšímu publiku. Jistě i díky tomu, že si Svobodu v té době k účinkování na svém „odvážně nehvězdném“ albu šansonů vybral Michal Horáček. Po ochotě ke spolupráci s jedním z blazeovaných králů zdejšího hudebního kýče se od kapelníka a autora Svobody dalo čekat leccos. Dopadlo to sympaticky: písničkář si na „tvůrčí dovolené“ pořídil harmonium a začal psát repertoár pro menší kapelu. O výsledek se dělí na čerstvém albu Přítel člověka.
Radost bez otázek
Změnu lze slyšet hned. Kapelu teď určují dlouhé tóny harmonia (nástroje chudých kazatelů na cestách) a výrazné rytmy, v nichž se prolíná klasická bigbíťácká souprava a etnické perkuse. Nezmizela bubenice a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu