Pověry, bludy a zázraky

Nemusíme věřit v nadpřirozené schopnosti věštkyň se živnostenským listem, ale může být vzrušující je navštívit.

Nic mimo náš hmotný svět podepřený důkazy není, a pokud přesto cítíte, že existuje bůh nebo nějaký skrytý řád, že se mrtví vracejí anebo že vidíte do budoucnosti, je to jen blud – to byla oficiální doktrína komunistů, a proto i oficiální umění za normalizace bylo tupé a pečlivě oproštěné od všech „bludů“. I od těch, které do něj předtím vnesl stalinismus a jeho náboženský akcent. Nemělo zkrátka žádný duchovní rozměr.

Zato dnes je spiritualita v módě a v Česku kvetou duchovní trendy ze všech dob a koutů světa. Podle statistiky je padesát procent Čechů pověrčivých a operuje u nás víc věštců, kartářek a kouzelníků než jinde v Evropě. Někdy svou profesi provozují na základě živnostenského listu jako „služby osobního charakteru“, jindy jsou to amatéři, ale nějakou zkušenost s věštěním má dnes prakticky každý. Mnozí lidé jsou na svém věštci či duchovním mistrovi dokonce závislí jako na psychoanalýze. A to není všechno: celý reklamní byznys pracuje se symboly a se sklony zákazníka věřit nedoloženému. Reklama v nás cíleně probouzí jakési zvrácené duchovno.

Jak tomu všemu dokážeme tak snadno podléhat, když jsme skoro všichni dětmi několikáté generace ateistů? Nejspíš je to tím, že duchovní rozměr se z lidí nikdy nemůže vytratit. Česká náklonnost k okultismu a mystice pak souvisí právě s odporem k církvím a…