„Big Lebowski“ zase vyrostl

Kdo sledoval tuzemské zpravodajství z filmového festivalu v Karlových Varech, mohl lehce nabýt dojmu, že se zde nepřihodilo nic zajímavějšího než ztráta kufrů Renée Zellwegerové. Význam celebrit, kterých na akci s našponovaným rozpočtem stejně mnoho nepřijíždí, ale ani letos nepřevýšil obvyklou mez. I tentokrát to pro většinu filmových fanoušků byla jedna z posledních věcí, které je zajímaly.

Jistá míra anarchie

Michael Lee, reportér časopisu o nezávislém filmu IndieWire, nazval právě skončenou přehlídku už před devíti lety přiléhavým termínem „Big Lebowski mezi evropskými festivaly“. Stejně jako slavný pohodářský hrdina filmu bratrů Coenů byl pro něj karlovarský podnik „grandiózní, nápaditý, ambiciózní, stylový, ale také bezvýznamný, zmatený, nepořádný, sahající výše, než na co má“. Od té doby se mnohé změnilo – nespolehlivé, i když mnohdy aspoň bezděčně komické tlumočníky a tlumočnice nahradili relativně bezchybní titulkáři. Fronty před pokladnami jsou díky dobře fungujícímu počítačovému systému rozhodně menší než před oněmi devíti lety. Ale jistý anarchistický étos, který je tak nepodobný atmosféře na kterémkoli jiném festivalu, zůstává. Stále tu vedle sebe spokojeně přežívají všechny sociální skupiny – místní bezdomovci nacházejí ráno azyl na křesílkách v prvním patře v Thermalu, jen několik desítek metrů od míst, kde se konají VIP party. Pouťové halekání ze stanovišť partnerských společností festivalu na prostranství před hlavním vchodem do hotelu se doplňuje s čilým ruchem u vedle stojících stánků s pivem a klobásami, z nichž se alkoholový odér a přepálený tuk line směrem k nedalekému červenému koberci, k němuž nablýskané limuzíny svážejí prominentní hosty. A pak je tu ještě genius loci města, na jehož kolonádě milovníci filmů každoročně na devět dní přečíslí „nové Rusy“ a „staré Němce“.

Očekávaný vítěz

Abychom nezapomněli na to hlavní: festival se během let dramaturgicky stále zvedá. Hlavní soutěž byla letos díky pečlivému výběru týmu kolem Evy Zaoralové sestavena mimořádně kvalitně. Porota vedená Peterem Bartem podělila cenami většinu filmů, o nichž se v průběhu festivalu mluvilo jako o možných kandidátech na vítězství. Severská blata islandského režiséra Baltasara Kormákura (v českých kinech běžel jeho film S milenkou mé matky) byla jednoznačným tipem většiny zahraničních blogujících žurnalistů. Vítězství žánrového filmu – detektivního příběhu, který se točí kolem zneužívání genetického výzkumu – souzní s výběrem redakčních kolegů šéfa poroty do sekce Dny kritiků Variety. Nejvíce cen – dvě statutární a dvě nestatutární – si domů po zásluze odvezl film Alexeje Popogrebského Prosté věci, mapující realitu postkomunistického Ruska na příběhu mladého, životem unaveného anesteziologa, který dostane nabídku starat se o vysloužilého hereckého veterána.

Také dvě vedlejší soutěžní sekce dokázaly za pár let svého trvání jednoznačně potvrdit smysl své existence. Soutěž dokumentárních filmů, kterou letos se svým snímkem Ztracená dovolená vyhrála mladá česká autorka Lucie Králová, přitahuje další pozornost k tomuto čím dál přitažlivějšímu filmovému žánru. V sekci Na východ od Západu se mohou o přízeň filmových obchodníků ucházet autoři ze střední a východní Evropy, kteří jsou – zvlášť při letošní módní vlně zájmu o rumunskou kinematografii – v současné době v kurzu. Organizátoři také v sekcích Horizonty a Otevřené oči pravidelně zajišťují projekce nejdůležitějších filmů, které se objevily na letošních světových festivalech, což je pro mladé kinofily obléhající sály naprosto klíčová skutečnost. Hana Cielová a Štefan Uhrík ve Fóru nezávislých stále velmi fundovaně představují trendy ve světovém filmu a vozí do Varů snímky z teritorií, kde se nyní zajímavým, nízkorozpočtovým snímkům daří nejvíce. Letos to byly filmy mladých autorů z Argentiny, Německa či Malajsie.

To už je moc

Možná každým rokem více platí, že karlovarský festival je dobrou příležitostí pro mediální zviditelnění. Politici se tu stále dokola nechávají zvěčňovat po boku hollywoodských hereček, filmaři logicky iniciují jednání o financování české kinematografie právě v kulisách festivalu. Také producentská lobby apelovala na vládu, aby prosadila daňové pobídky pro filmové zahraniční produkce, právě v minulých dnech v Thermalu. Někdy je vztah organizátorů festivalu k našim placeným zástupcům až groteskně servilní. Samozřejmě – státem podporovaný festival potřebuje mít důležité politiky na své straně. Když ale prezident akce Jiří Bartoška na mezinárodním ceremoniálu vypráví historku o tom, jak mu jeho přítel a premiér Mirek Topolánek dovolil na pódiu mektat, je to přece jen trochu moc.

Všechny oficiální akce jsou ale většině běžných návštěvníků festivalu, kterých letos přijelo přes deset tisíc, úplně ukradené. Zvlášť v období státních svátků letos kapacity sálů zoufale nedostačovaly. Festival praská ve švech, což je z pohledu organizátorů určitě pozitivní zpráva. Ale z hlediska obyčejných návštěvníků je poněkud problém, když přijdou k totálně vyprodaným pokladnám. Akreditace, která na dobu celého festivalu stojí 1100 Kč, jim přitom s klidem slibuje nárok na tři filmy denně zadarmo. „Na koncertech pořadatelé prodávají vstupenky také pouze do naplnění kapacity sálu, tak proč se tady počet vydávaných festival pasů neomezí?“ zněly po hospodách logické argumenty zklamaných mladých kinofilů.