Nadějné vystřízlivění Evropské unie

Federalisté truchlí, že Evropa promarnila šanci na větší integraci, ale to, co EU v tuto chvíli potřebuje především, je zchladit emoce.

Výsledkem berlínského summitu EU je nahrazení projektu evropské ústavy tzv. „reformní smlouvou“. Ze zpravodajských relací by se mohlo zdát, že hlavními problémy ve vyjednávání byly německo-polský spor o hlasovací aritmetiku, francouzský požadavek na vypuštění zmínky o svobodné hospodářské soutěži a německá ochota odstranit z původní ústavy státní symboliku jako vlajku nebo hymnu. Úspěšná „bitva“ prezidenta Sarkozyho přitom velmi dobře ilustruje, jaká propast zeje mezi politickou rétorikou a faktickým fungováním Unie. Levicoví odpůrci evropské ústavy se jistě mohli cítit potěšeni, že z navrhované smlouvy zmizelo ustanovení prosazující volné tržní hospodářství, ale již jim nikdo neřekl, že to samé ustanovení zůstalo v protokolu, který má stejnou právní sílu jako text samotné smlouvy. Podobně i dvojčata vládnoucí Polsku mohou oslavovat vítězství, i když ve skutečnosti žádná další země jejich návrh na volební změny nepodpořila a na ústavou předkládaném hlasovacím systému „dvojí většiny“ se také v principu nic nezměnilo.

Nenarušená suverenita

Za fasádou mediálních cvičení se nicméně skrývají zásadní otázky pokračujícího přesunu pravomocí na unijní orgány, institucionální reformy Unie a mezí prohlubování evropské integrace. Nejdůležitější změna spočívá v tom, že…