Klidné století Václava Černého

„Při zpracování případu nakladatelství Vyšehrad vyšla najevo protistátní činnost PhDr. Václava Černého, vyakčněného profesora Karlovy university v Praze. Po svém vyakčnění v r. 1949 se Černý scházel se zatčeným Dr. Bedřichem Fučíkem…,“ píše vyšetřovatel krajské správy StB v Návrhu na zatčení z 15. září 1952.

Čím se proslulý romanista, hispanista, bohemista, komparatista, kritik, editor a literární historik, jenž se zabýval středověkou literaturou, barokem, romantismem a moderní světovou i českou literaturou, v očích lidové moci provinil?

Jak zpráva dále uvádí, „vyakčněný Černý, nyní bez zaměstnání, přijal možnost výdělku pro nakladatelství Vyšehrad“. Dobový eufemismus lze přeložit následovně, Václav Černý byl především vinen tím, že přemýšlel svobodně.

Narodil se v roce 1905 kousek od Náchoda. Po reálném gymnáziu studoval na lyceu Carnot v Dijonu, poté češtinu a francouzštinu na FF UK. Jako středoškolský profesor působil na reálkách v Brně, Kladně a v Praze, habilitoval se na Ženevské univerzitě.

Kvůli účasti v protifašistickém odboji byl koncem války vězněn na Pankráci. Po osvobození Československa jeho profesorská i vědecká kariéra gradovala a dostalo se mu i mezinárodního uznání.

Avšak v roce 1951 byl z univerzity vyhozen, o rok později zatčen a obviněn z velezrady. Dobře známou pankráckou věznici pro nedostatek důkazů opustil až po smrti K.…