Cenzura her v Německu
Pondělí, 20. listopadu 2006: Osmnáctiletý Sebastian Bosse vchází jako obvykle do své školy v německém Emsdettenu.
Našim západním sousedům se nelíbí násilné počítačové hry. Jejich restrikce pokračují a trh na to reaguje po svém.
Pondělí, 20. listopadu 2006: Osmnáctiletý Sebastian Bosse vchází jako obvykle do své školy v německém Emsdettenu. Něco je ale jinak. Dnes je nabitý zlostí a má chuť zabíjet. Na konci jeho zkratu je 37 zraněných lidí a sebevražda. Německo je otřeseno. Den nato vychází deník Münchener Abendzeitung s titulní stranou nadepsanou: „Miloval násilné hry a nenáviděl svět.“ Z hráče zabijákem? Tato otázka znovuotevřela žhavou debatu o restrikcích počítačových her. Podívejme se, jak se situace v Německu vyvíjí.
Současní Němci jako by se snažili vyrovnat se syndromem dobyvatelů a utlačovatelů. Snaha o narovnání mezinárodních vztahů skončila vesměs úspěchem a Němci, aby ještě více podtrhli svůj odpor k násilí, se stali vůdčím evropským národem v boji proti závadným mediálním obsahům. Hry pochopitelně nevyjímajíce.
Pokud výseč restrikcí omezíme pouze na hry, musíme totéž udělat s balíkem zákonů s názvem Jugendschutz, tedy ochrana mladistvých. S ním je pupeční šňůrou spojena instituce BPjM (Bundesprüfstelle für jugendgefährdende Medien). Ta je absolutní autoritou určující, co se mladým a v jakém věku dostane na monitory. Skupina odborníků musí rozhodnout, zda hra pouze obsahuje násilí, nebo ho už glorifikuje. Pokud se jedná o druhý případ,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu