Z reproduktoru duní buben a šedovlasý muž v centru kruhu divoce tančí. Několik hodin. Na sobě má těžkou tibetskou zástěru z kostí, indiánskou náprsenku, na zemi oltář s ptačím křídlem a křesťanským růžencem. Ruce drží nad plamenem svíčky se třemi knoty. Desítky vteřin, možná minuty. Pak bere tanečníky za hlavu a přikládá jim černé ruce na čelo. Občas vyrazí z hrdla skřek, třeští oči do prázdna. Někomu vloží do úst růži. Kalifornský indiánský šaman Emahó (59) rituál zvaný ohňový tanec (firedance) nezdědil po předcích. Zjevil se mu v nočních vizích a prý patří Evropanům. Šest měsíců v roce s ním jezdí starým kontinentem, pořádá semináře a tančí. Zbytek roku odpočívá v Kalifornii, kde má dva dospělé syny.
Vyrůstal jste v 50. letech ve Spojených státech. Říká se, že tahle doba byla ve 20. století pro indiány jedna z nejtěžších. Jaké jste měl dětství?
Být indián byla ta nejhorší věc na světě, horší než být černoch. Ale to vlastně přetrvalo dodnes, před pár lety jsem četl výsledky nějakého průzkumu a indiáni jsou v USA pořád vnímáni jako nejhorší rasa. My jsme žili v údolí Albequerque v Novém Mexiku, na velmi chudém území. Můj otec byl indián z kmene Tewa, matka Španělka. Snažila se nás dostat co nejdál od rezervace, neměla indiány ráda. Tehdy nebylo dobré s nimi mít něco společného. Ani táta neměl indiány rád, žil v chudé vesnici a odmala dělal…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
