Krádeží notebooku proti Googlu

O rozruch na knižním veletrhu v New Yorku se na počátku června postaral ředitel nakladatelství Macmillan Publishers (vydávajícího mimo jiné časopis Nature) Richard Charkin. Stejně jako na řadě dalších knižních veletrhů – včetně toho pražského – se i v New Yorku prezentoval internetový portál Google. A právě z jeho stánku si Charkin tajně odnesl dva notebooky.

Ředitel prestižního nakladatelství krádež nepodnikl z existenčních důvodů, ale jako demonstrativní protest proti chování Googlu. Přesněji proti jeho projektu skenování knih. Google totiž v rámci své služby Book Search mimo jiné ve spolupráci s řadou knihoven a univerzit převádí tištěná díla do digitální podoby. A to bez ohledu na to, jestli k tomu oprávněný držitel autorských práv dal či nedal výslovný souhlas. Internetoví uživatelé pak mají možnost v obsahu knih vyhledávat. Jsou-li autorská práva k dílům již propadlá, mohou si je dokonce celé přečíst či vytisknout. V opačném případě se jim zobrazují pouze krátké úryvky související s dotazem, který pro hledání použili.

Má-li Google právo se takto chovat, je předmětem řady soudních sporů. Obecně však převládá názor, že spíše má. Navíc sám na přímé vyžádání konkrétní díla ze svého projektu vyřazuje. Richard Charkin stejně jako další nakladatelé se však domnívá, že je to málo, a projekt považuje jednoduše za krádež. Na svém blogu proto tvrdí, že neexistuje významný rozdíl mezi naskenováním a využitím cizí knihy a krádeží notebooku. Píše: „Majitel nám výslovně nesdělil, že si nepřeje, aby jeho počítač byl ukraden. Kdyby tak učinil, neudělal bych to. Když mne požádal o navrácení, vrátil jsem mu ho. To je přesně to chování, které Google očekává od nakladatelů ve vztahu k duševnímu vlastnictví.“

Skutečně, Charkin notebooky vrátil, když je asi po hodině začali na stánku postrádat. A dosáhl svého. Ačkoliv jeho čin vypadá lehce křečovitě a vyvolal zvláště v internetové komunitě rozporné reakce, povedlo se mu obnovit diskusi na toto téma. Slabým místem jeho argumentace je nicméně tvrzení, že vlastnit autorská práva ke knize, písničce nebo filmu je stejné jako vlastnit auto a lednici. Autorská práva jsou totiž relativně nedávným vynálezem a všude na světě se řídí jinými právními úpravami než ostatní vlastnická práva. A stále více se ukazuje, že legislativní vývoj nestíhá adekvátním způsobem reagovat na skokové změny vyvolané internetem. Ve světě, kde předměty autorských práv přestávají být fixované na fyzické nosiče, jako jsou papírové knihy, desky atd., a kdy je možné díla kopírovat a distribuovat levně a velmi rychle po celém světě, přestává duševní vlastnictví prakticky existovat. Ať už si toho platné zákony všimnou nebo ne a bez ohledu na to, co si o tom myslíme.

Pokud nakladatelé považují za nepřítele i zdrženlivý Google, čeká je stejná budoucnost jako trápící se hudební a pomalu již i filmový průmysl. Dříve či později totiž společnosti ze starého světa médií budou muset pochopit, že vypálit si film není navzdory zoufalým reklamám v kinech to samé jako ukrást televizi. A že ukrást notebook není to samé jako ofotit knížku.

Autor je redaktorem Lupa.cz.