Editorial

Svět pořádně zrychlil tempo. V uplynulém týdnu se Američané poprvé shodli s Evropany, že globálnímu oteplování je nutno čelit na úrovni vlád. Shodli se také na tom, že z Ruska se rychle stává opravdu nebezpečný protivník, byť se například odcházející Tony Blair vyjadřuje stále ještě diplomatickým slovníkem, když mluví o „obavách“ z tamějšího vývoje. A pokud Francouzi zvolili v neděli do svého parlamentu silnou pravici, uzavřeli ten rušný týden jasným signálem, že tempo se bude zrychlovat.

Česko si užilo svých patnáct minut slávy díky návštěvě amerického prezidenta George Bushe a zejména radaru. Václav Havel v rozhovoru pro Respekt (str. 14 a 15) říká, že nejde ani tak o tu „kouli na kopci“, pro kterou by například Bulhaři nabídli Američanům i deset svých kopců, ale že skrze tuto kouli se ukáže, kdo vlastně Češi jsou a kým chtějí být.

Ale Česko začíná mít se svou přitažlivostí i jiné problémy, než je americká žádost o umístění radaru. Hrnou se sem globální firmy a zakládají tady nová vývojová centra. Věří v zlaté české ruce a v české mozky, ještě stále trochu levnější než na Západě. Jenže jak se ukazuje, rukou je možná dost, ale mozků málo. Sítem náborů a konkurzů procházejí tisíce lidí, ale buď neumí pořádně anglicky, anebo nejsou dost dobří.

Matematické talenty nebyly snad nikdy v dějinách tak ceněny jako dnes a poptávka po géniích dramaticky převyšuje nabídku. V Česku zcela určitě. A to i přesto, že nám nehrozí žádný velký odliv mozků, neboť Čechům se nijak zvlášť nechce hýbat. Jak se zdá, nejen tělem, ale ani mozkem. Čtěte v rubrice Téma na stranách 17 až 19.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje