Kouzlo volby

A nyní: kdo je pro to, aby soudružka Svobodová byla celá nahá na chodbě vpuštěná do bytu soudruha Nováka?“ hřímá na pódiu papaláš. V kongresovém sále se zvedne les rukou s lístky. „Soudruzi, kdo by ji nepustil?“ Delegáti sjezdu opět zvednou paže jako jeden muž. „Soudruzi, vy jste úplní kokoti, počkejte přece, tohle už je Kinoautomat, teď už můžete hlasovat, jak chcete,“ napovídá bafuňář za pultíkem zástupcům státostrany. Parodický trailer je upoutávkou na obnovenou premiéru slavné multimediální show Radúze Činčery nazvané Člověk a jeho dům. Zatím na několik týdnů se vrátila do prostředí kina Světozor, v němž se promítala v letech 1971–1972.

Stejně bude hořet

Proslulé interaktivní dílo Radúze Činčery se stalo hitem na Expu 1967 v Montrealu. Už jen princip hlasování o vývoji děje v příběhu nešťastného pana Nováka (Miroslav Horníček) byl osvěžující změnou v atmosféře tuhé normalizace, kde se hlasovalo vždy jednomyslně. Sám Činčera vtipkoval, že v naší zemi máme tolik demokracie, že ji musíme do kapitalistického světa vyvážet.

Ale kouzlo Kinoautomatu spočívá zejména v tom, že je postaven na přiznané iluzivnosti možnosti volby. Diváci v sále a herec na pódiu totiž v podstatě jen společně předstírají, že mohou příběh pana Nováka a jeho sousedů, ústící v požár domu, ve kterém všichni bydlí, výrazně pozměnit. Osud hrdiny přitom nikterak neovlivní,…