Důležité „zestátnění“ ministra Gandaloviče

Proti reformě obchodu se dřevem jsou všichni, kdo v branži něco znamenají – obchodníci, těžaři i nábytkáři. Miliardový byznys ale potřebuje nová pravidla.

Souboj je to vskutku prazvláštní. Na jedné straně stojí státní úředníci, kteří se při obhajování své reformy odvolávají na praxi v západních zemích: Chceme také prodávat zpracované dřevo, které je připravené na odvozním místě, a ne na pařezech. Co se tím změní? Budeme znát kvalitu dřeva, tedy i jeho přesnou cenu a množství, které se prodává. Nic nepůjde schovat, ukrást, vše bude přehledné. Dělá se to tak v Bavorsku, Rakousku, Finsku a dalších zemích a funguje to. Dokonce to funguje i v tamních státních lesích, kde prodávají dřevo státní úředníci. Neplatí tedy bezezbytku známá poučka, že soukromník vždy hospodaří lépe než stát, protože si své chce pohlídat.

Kdo na pomoc

Těžaři a obchodníci však bijí na poplach. Co navrhuje ministerstvo, je prý šílené. Pravicová vláda chce zestátnit dřevařský průmysl, čímž vznikne monopol, který nebude umět hospodařit. Nic neměňte, zdůrazňují stále dokola. Jejich problém je, že tyhle věty ve světle zdejších zkušeností vůbec nic neznamenají. Argumenty reformátorů znějí logičtěji, už patnáct let se v Česku prodává dřevo nastojato a silně pod cenou. Ke všemu je státní úředníci dlouho prodávali spřáteleným firmám a bez výběrového řízení. A když už byla výběrová řízení vyhlášena, ukázalo se, že byla manipulovaná tak, aby vyhrály předem vybrané firmy.

Podle propočtů za tu dobu stát v lesích prodělal na padesát miliard korun. Ty putovaly do kas obchodníků, takže není divu, že dnes žádnou změnu nechtějí.

Při takto rozdaných kartách by bylo logické očekávat, že souboj musí vyhrát úředníci. Dosavadní prodej dřeva byl evidentně jedním dlouhým tunelem, a tomu by reforma zamezila. Navíc čísla jsou na jejich straně – stát vydělá víc peněz. Každý soudný člověk musí říct: Tak do toho jděte. Jenže obchodníci s dřevem, těžaři a jejich lobbisté mají zatím v souboji navrch. Aspoň v médiích. „Těžba dřeva by se měla privatizovat. Stát by měl hrát jen kontrolní roli, stát neumí hospodařit,“ opakují těžaři a čísly se nikdo nezabývá.

Reformátoři to nemají lehké ani mezi politiky. Ne, že by se politici postavili do šiku s těžaři, ale až na ministra zemědělství Petra Gandaloviče – který to má v popisu práce – nikdo reformátory hlasitě nepodpořil. Plánem se zatím nezabývala ani vláda Mirka Topolánka, probíhají zákulisní jednání a Gandalovič čeká, zda se mu podaří sehnat dost ministrů, kteří jeho návrh podpoří.

Ale argumenty neplatí

Válka o dřevo je jen dalším důkazem, jak málo u nás platí logické, ekonomické či mravní argumenty. Že by se velké polostátní tuzemské banky měly privatizovat, věděl v polovině devadesátých let skoro každý. Kradlo se v nich, tunelovalo, úvěry se rozhazovaly plnými hrstmi i těm, kdo ty předchozí nevraceli. K privatizaci došlo, až když se všechny ocitly těsně před krachem. Lesům krach zatím nehrozí, majetek v hodnotě skoro bilionu korun, který představují hlavně stromy, není až tak jednoduché rozkrást. Tak se krade po troškách, tedy jestli můžeme miliardy nazývat troškami.

Když už se někdo rozhodne rázně tunely a ztráty utnout, jsme svědky dění, kdy jedna strana snáší argumenty a druhá říká hlasitější ne, aniž by vůbec argumenty studovala. To není české specifikum, i ve světě je mnohdy více slyšet vášnivý hlas lobby, která hájí už své dobyté pozice.

Jde ale o to, aby se zbytečně neztrácel čas, protože i o návrhu reformátorů je třeba velmi důkladně jednat. Způsob těžby a prodeje dřeva, který navrhují, je totiž sice úspěšný na Západě, ale ne už třeba v Polsku nebo na Slovensku. Tam rozjeli systém prodeje, navrhovaný u nás Gandalovičovými lidmi, ale jejich zisky jsou menší než v Česku u nepřehledného prodeje nastojato. Systém tudíž evidentně není samospasitelný.

Mluvit by se tedy mělo o tom, jak se vyhnout polskému nebo slovenskému neúspěchu. Zjišťovat, v čem je jeho tajemství. Z tamního tisku vyplývá, že zřejmě zase v korupci. Zakázky dostávají firmy blízké politikům, obchod je nastavený tak, že opět prodělává stát. Tuzemští reformátoři i jejich odpůrci by měli hlavně přemýšlet o tom, jaké pojistky proti takové korupci mají zahrnout do svých plánů. Záruka průhledných výběrových řízení na těžbu a prodej dřeva musí být samozřejmostí.

Když reformátoři představovali v půli května své návrhy ve sněmovně, přišla si je poslechnout stovka lidí. Většinou šlo o odborníky, kteří reformu podporují, poslanců tam byla sotva desítka. Nezbývá než doufat, že pár zapálených nadšenců bude mít v sobě dost síly a trpělivosti, aby vyhráli souboj s dřevařskou lobby a nezájmem politiků. Trumfy jsou na jejich straně, ale někdo musí pohlídat a zaručit, aby se hrála opravdu fér hra.