Bakšiš

DERER.BLOG.RESPEKT.CZ

„Dobrý den, pane Novák.“ „Dobrej, Ivane, dlouho sem tě neviděl!“ „Jak se máte?“ „Ale, znáš to, no… mám osum set tisíc kilometrů bez nehody a teď sem se klepal, že mi za prkotinu seberou řidičák, víš, co by to pro mě znamenalo!“

Po dlouhý době jsem zase zpátky v Čechách. Vyjedu z Nuslí a po neuvěřitelnejch smyčkách se octnu v kolapsu pod Nuselskym mostem. Nemůžu tam ani zpátky. Nikde nevidim žádný policajty, který by se snažili koordinovat pondělní dopravní peklo v okolí zavřený spojky mezi východní částí Prahy a centrem města. Přece museli vědět, že se to stane! Proč nikde nejsou…

Odstavim auto a pokračuju pěšky. Míjim auta a v nich nervózní lidi. Jeden se dokonce snaží projet rozkopanou silnicí u Albertova. Končí u bagru. Ani tady nestojí hlídka. Úplně se na to vykašlali.

Primátor je na horách, takže policajti se nemaj koho bát, nebo co? Úředníci si dělaj, co chtěj, když jejich šéf pohřbívá šerpy? Dumám a pokračuju v chůzi směrem k plaveckému stadionu v Podolí. A ve sprchách potkám známýho z minulýho života.

„To chápu, pane Novák. A co se stalo?“ „Překročil sem minulej rok rychlost v obci o 20 kilometrů. V lednu se mi to stalo podruhý, to už je velká pokuta a řidičák na půl roku!“

„V březnu mi přišla obsílka, a tak sem šel k projednání přestupku. Policajt mi řek, že přídu na půl roku o papíry. Od tý doby se klepu pořád, když jdu k poštovní schránce. Může to přijít třeba po dvou měsících od spáchání ‚přestupku‘. Mám teď mapu všech radarů v Praze, místo před sebe se teď koukám nahoru, jestli tam náhodou neni kamera… ehh.“

„A jak to dopadlo?“

„No, znáš to…“ řek a udělal rukou pohyb, ze kterýho se mi udělalo trochu na blití. Nezeptal sem se kolik. Musel jsem si sednout, protože mě úplně opanoval vztek až skoro do mdloby. Nenávist, nejdřív na politiky, který prosaděj zákony, který sami nedodržujou, ale poddaný přitom, kvůli těm samejm zákonům, třískaj bičem od rána do večera. Potom na úředníky, který ze svejch teplejch kanceláří celou věc podporujou.

A nakonec na ty, který maj z celý věci finanční prospěch. Policajti, který už nemusej riskovat při vybírání úplatků na ulici, ale oběti jim prachy přinesou pěkně až pod nos na služebnu. Bojej se do ulic, když se dělá uzavírka silnice v centru města, aby si náhodou něco nevyslechli od napruzenejch řidičů. Tak radši seděj v kanclech a čekaj, až jim lidi přinesou peníze.

Vim, že existujou i dobrý politici, úředníci a policajti, ale jelikož mám zrovna mlhu před očima, tak žádnýho nevidim.

Autor pracuje v Brazílii.