Výstavy

Jiří David: Obrazy 1987– 2007, Galerie města Blansko, 29. 4.–10. 6.

Čtyři roky se blanenská městská galerie orientovala jen na populární regionální autory, až to místní kardiolog Jiří Štarha nevydržel a přemluvil vedení města, aby dalo po letech znovu prostor mnohem náročnějším autorům, kteří galerii vrátí ztracenou prestiž. Po jarní výstavě Petra Kvíčaly nyní došla řada na Jiřího Davida, v galerii se mají dále představit například Martin Mainer, Jaroslav Róna, Vladimír Skrepl či Josef Bolf. Třikrát sláva statečnému kardiologovi!

Lukáš Machalický: MAP, Galerie CIANT, Praha, 9. 5.–2. 6.

Videoinstalace studenta VŠUP ilustruje dramatické proměny krajiny, na které mají vliv přirozené přírodní procesy (vítr, voda) i nepřirozené zásahy člověka (těžba nerostů, urbanismus). Machalický se ve svém ekologickém rýpnutí pokusil tyto změny ukázat na dramatickém modelovém případu simulovaném v jeho laboratoři.

Eva Fuková: Fotografie z 60. let, Museum Kampa, Praha, 4. 5.–10. 6.

Minulou sobotu oslavila Eva Fuková osmdesátiny. Na konci 50. let patřila k nejnadějnějším tvářím československé fotografie, do proudu označovaného vzletně jako „výtvarná fotografie“ – ve 40. letech ostatně prošla na AVU malířským ateliérem Vlastimila Rady. Už v roce 1963 se dočkala monografie, nicméně pak jako by se po ní u nás slehla zem: o čtyři roky později totiž odešla se svým mužem, výtvarníkem Vladimírem Fukou, do amerického exilu. Návrat do povědomí české veřejnosti se jí podařil v roce 1997, kdy se dočkala velké putovní retrospektivy Tváře času, která shrnula to nejpodstatnější z její experimentální tvorby koketující v kolážích, multiplážích a objektech se surrealismem i pop-artem. Poctu autorčinu jubileu složí i nakladatelství Torst, které jí zanedlouho vydá novou monografii.

Mladen Stilinovič: I am Selling M. Duchamp, Rakouské kulturní fórum v Praze, 9. 5.–14. 6.

Bělehradský rodák vzešel z ironického podhoubí takzvané balkánské „retroavantgardy“ (proslavil se například provokativní tezí „Umělec, který neumí anglicky, není umělec“). Jeho instalace využívající předměty z období reálného socialismu patří k tomu nejpřitažlivějšímu ze současného evropského konceptualismu.

Jaroslav Horák: Obrazy, Galerie Navrátil, Praha, 2. 5.–1. 6.; Vladimír Materna: Chmury na papíře, Galerie Litera, Praha, 3. 5.–1. 6.

Oko soukromého galeristy Miloslava Navrátila tentokrát uvízlo na dvojici autorů, jejichž přátelství trvá už šedesát let. Dvaasedmdesátiletý Materna „je svéráz, který lidi nevyhledává, stále méně rád komunikuje, utíká před vším do svých milovaných lesů, obchází hřbitovy nebo se uzavírá v ateliéru – papírové záznamy jsou pro něho formou vypořádání se po svém s každodenními hrůzami reálného života i s fantaziemi svého vlastního nepřístupného a složitého světa,“ píše se v doprovodném textu. Stejně starý Horák je pak podle téhož zdroje „často nestravitelný a nepochopitelný (i nepochopený), ale zároveň citlivý, perfekcionistický, inteligentní a intelektuální“.