Slovensko-ruské koleje

Premiér Robert Fico nechce radary v Česku, ale ruské zbraně.

Kdyby měla slova politiků z malých zemí velkou vážnost, tak pojem střední Evropa by už byl v troskách a sousedé Slovenska by rychle couvali z toho rumoviště. Slovensko je sice opravdu malé, ale to ještě neznamená, že slova premiéra Roberta Fica mají jeho sousedé přeslechnout jako bzučení rozčilené mouchy. Fico má dostatečně velkou moc, aby změnil zahraniční orientaci státu, a bohužel dostatečně málo zkušeností, aby toho dokázal nejen ve střední Evropě hodně zkazit.

Pokud se od konce devadesátých let státy střední Evropy na něčem opravdu sjednotily, tak to byl postoj k Rusku. Přispěla k tomu společná zkušenost druhé poloviny dvacátého století a později ruský prezident Vladimir Putin. Zdrženlivost vůči Rusku už dnes není jen racionální geopolitickou strategií, ale také obranou demokratických hodnot.

Za všechno může Havel

Slovenská vláda však rychle opouští oba tyto principy, a nedávno se dokonce přímo postavila na stranu Ruska proti Česku a Polsku. Před dvěma týdny premiér Fico vyřkl několik třaskavých vět – a bylo by chybou přisuzovat je jen Ficovu okouzlení z osobního setkání s Putinem. Jde totiž o něco vážnějšího – o vědomý obrat k východu a o vědomý obrat k vulgárnímu a egoistickému národnímu pragmatismu.

Jaké věty to byly? Především ta, že on, Fico, by nedovolil umístit na území Slovenska rakety a radary cizího státu a že rozumí „velké…