Co poví historie o Blairovi?

Zvážíme-li všechna plus a minus, Blair Británii změnil k lepšímu a stál na straně liberálního pokroku. Nejspíš jen málo Britů uroní slzu, až Tony Blair 27. června po deseti letech opustí křeslo premiéra, jak tento týden oznámil. Průzkumy veřejného mínění už totiž dlouho naznačují, že je nepopulární. Třetího května dostali voliči v místních a regionálních volbách poslední příležitost uštědřit premiérovi pořádný výprask. Chopili se jí s vervou a předali moc do rukou konzervativců, skotských a velšských nacionalistů – zkrátka kohokoli kromě nedůvěryhodných labouristů.

Buď jsou Britové nevděčná sebranka, nebo si Tony Blair takové nelichotivé sbohem zaslouží, protože splnil příliš málo z toho, co se od něj očekávalo, a způsobil příliš mnoho zklamání. Pravda je ovšem jako obvykle složitější.

Kdysi mě milovali…

Podle většiny kritérií je Británie na konci Blairovy vlády lepším místem k životu, než byla v roce 1997. Průměrný Brit si díky nepřetržitému hospodářskému růstu výrazně polepšil, i když jeho daňová zátěž vzrostla. Ubylo nekvalitních škol a zchátralých nemocnic. Ačkoli testy často nejsou tak přísné, jak by měly být, více dětí dnes dostává slušné známky a zapisuje se na vysoké školy. Díky minimální mzdě a daňovým úlevám pro nemajetné pracující rodiny se zmírnilo působení těch sil, které za Margaret Thatcherové neustále zvyšovaly příjmovou nerovnost.

Všechny tyto věci lze změřit. Ne tak snadno…