Životy těch druhých, ale ne všech

Filmové drama o východoněmecké Stasi se vlastně může odehrávat kdekoli a kdykoli.

Cena za nejlepší evropský film, nejlepší evropské herce, nejlepší německý film a za novou tvář německého filmu. Tohle všechno je filmový debut třiatřicetiletého Mnichovana Floriana Henkela von Donnesmarka Životy těch druhých. A tím to nekončí, protože se blíží Zlaté glóby. V Německu je snímek o praktikách Stasi na programu kin už rok a mluví se o něm jako o senzaci. Nyní přišel i do české distribuce.

Po druhé světové válce se v Evropě natočily stovky filmů o nacismu a gestapu. Po pádu železné opony zajímavé filmy o komunismu a jeho tajných policiích nevznikly. Zřejmě jsme se v žádné postkomunistické zemi s osidly donašečů a estébáků dosud nevyrovnali. A tak nakonec natočil film o Stasi režisér pocházející ze západního Německa, který v „tom“ nikdy sám nežil. Film připravoval šest let a klobouk dolů: jeho klasicky vytříbené drama o síle a slabosti lidských charakterů je divácky strhující.

Příběh je přitom prostý až schematický, jenže stojí na dobře napsaných rolích a na špičkových výkonech zkušených herců. Zejména Ulrich Mühe jako dvojlomný kapitán Wiesler je asi největším hereckým objevem posledních let. Jeho bohatě odstíněný hrdina, expert na odposlechy, ztělesňuje pruskou důstojnickou čest kombinovanou s idealistickou vírou v komunistické Německo – a drama začíná, když jeho přesvědčení začne jednoho dne praskat ve švech.