Sen o občanské dávce ožil

Ne, důvod k radosti prvního května 2004 Gudrun Schnaarová rozhodně neměla. V ten den v deseti státech včetně České republiky tisíce lidí slavily v ulicích, protože konečně patřili do vysněného světa prosperity, do Evropské unie. Gudrun Schnaarová však seděla doma v Bad Schmiedebergu, malém městečku v Sasku-Anhaltsku – a věděla, že právě o ten svět přišla.

Firma, ve které paní Schnaarová do té doby pracovala, jí totiž poslala výpověď. Ztratit práci ve věku 49 let, to je v dnešním Německu konec nadějí. Nezaměstnanost Němců, kterým je přes padesát, se pohybuje mezi 24 a 31 procenty.

Před pár týdny si paní Schnaarová ale našla novou práci. V místním domově důchodců za 800 eur měsíčně peče vafle, předčítá obyvatelům domova z knížek, zkrátka přispívá k tomu, aby se staří lidé necítili jako „odložené případy“. Gudrun Schnaarová je jedna z prvních nezaměstnaných, kteří profitují z nového modelu sociálního zajištění. Model má mezi německými politiky s výjimkou těch z SPD stále více zastánců a jeho název je „Bürgergeld“ čili „občanská dávka“.

Země, kde teče mléko a med

Myšlenka Bürgergeldu není nová. Ekonom Milton Friedman přišel v šedesátých letech s koncepcí „negativní daně z příjmu“ a od té doby jde v diskusi o této koncepci stále o totéž: jak to udělat, aby občan dostal od státu místo různých menších dávek na potraviny,…