Saddámův konec dělí svět

„A máme to úředně. Premiér Málikí a jeho lidé jsou psychopati. Odporné – poprava ve svátek oběti. Pobouřeni jsou muslimové po celém světě kromě Íránu. Vždyť íd al-adhá je dobou míru, odkladu všech sporů a zloby – alespoň během trvání svátku.“ Takto popisuje své pocity po popravě Saddáma Husajna nejslavnější bloggerka v Iráku, žena známá jako Riverbend.

Hlas, který nezatracuje ani nevelebí samotného Saddáma, ale soustředí se na férovost jeho konce, je v Iráku dosti osamělý. Přitom exekuce nejmediálnějšího diktátora planety nevyzněla jako akt spravedlnosti obnovujícího se státu, ale jako odplata dříve utlačovaných šíitů na někdejším uzurpátorovi z řad sunnitů.

A tak vypadá i důsledek: Iráčané – existují-li dnes jako komunita – mlčí, šíité se radují, Kurdové se radují o něco méně, neboť tribunál se nedostal ke zločinům páchaných na nich, sunnité truchlí i protestují a spravedlnost vzal čert. Vždyť čert měl vzít i popravovaného Saddáma, jak mu to během urážek pod šibenicí říkali jeho kati. Šíitští, nikoli iráčtí kati, tak dnes zní široce sdílený názor.

Iráčanka Riverbend je zhnusena průběhem popravy – jak jejím načasováním na muslimský svátek spjatý s poutí do Mekky, tak jejím dehonestujícím a sektářsky pomstychtivým charakterem. Tyto argumenty nacházejí ohlas i v širokém regionu, zejména v Saúdské Arábii či Egyptě. Svět je však rozdělen už samotným…